Společenství odmítalo honosné sakrální stavby

Vznik republiky přinesl před sto lety také založení nové církve – Církve československé husitské. Společenství vzniklé odtržením od římských katolíků odmítalo honosné sakrální stavby a dávalo přednost prostým, ale efektním chrámům. Jeden z nejpůsobivějších – sbor kněze Ambrože v Hradci Králové – je dílem Josefa Gočára… píše v Lidových novinách historik architektury Zdeněk Lukeš.

https://www.lidovky.cz/gocarova-lod-v-hradci-kralove-dji-/design.aspx?c=A180711_110907_ln-bydleni_ape

Dost výmluv…

Dost výmluv… Česká společnost, jejíž jsme každý z nás součástí, si podle všeho přivykla systému výmluv. Tu čekáme na Blanické rytíře, jindy zas na spolehlivost zahraničních spojenců, nebo dokonce pro pohodlnost slepě věříme elitám, které nás svou sebejistotou očarují, když mluví o vizích a plánech. Přitom ovšem nejen za těch posledních sto let už dobře tušíme, že to nejpodstatnější vždy visí na nás, na těch, kteří „jsme dole“ a kteří zdánlivě drobnými činy ovlivňují celou společnost. Každý z nás může proměňovat a vystupovat z všeobecně plíživé rezignace a nihilismu.
Většinová společnost se ráda vymlouvá, čeká a tvrdí, že jí nevadí, když po takřka třiceti letech mají podíl na moci komunisté. Pro zřejmou pohodlnost se přehlíží nebezpečí, které ideologie diktatury v sobě ukrývá a které tato země s trpkostí zakusila.
Bylo by jistě chybou, pokud bychom na ideologickou nenávist reagovali další nenávistí, ale je zapotřebí si připomínat naši hluboko zakořeněnou touhu po svobodě, lásce a demokracii. Jedině to jsou hodnoty, o něž se můžeme v nejistém světě opírat. Pravda, nemůžeme se opírat o žádné „dokonalé“ období, vzhlížet k prošlým dějinám jako k čemusi ideálnímu, ale rozhodli jsme se budovat naši státnost na principech, které nás volají k vzájemné odpovědnosti. Rozhodli jsme se po roce 1989, že komunisté do parlamentní demokracie patří. Ke vždy křehké demokracii také zároveň patří mnohé nebezpečí i možnost ztráty paměti. Heslo během listopadové revoluce „nejsme jako oni“ zní dnes možná pro někoho naivně, ale ono stále platí Masarykovo: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“. Komunisté nebyli zakázáni, položil se základ svobodné, hledající i klopýtající společnosti. Na místo výmluv, že se nás záchvěvy a posuny ve společnosti netýkají, či čekání na bájné rytíře, bude ale spíše zapotřebí si připomínat potřebu našeho osobního úsilí. Ten nikdy neukončený zápas „rytířských ctností“ a hledání naší moudrosti, statečnosti, uměřenosti, spravedlnosti, víry naděje a lásky.
Pavel Pechanec, biskup

A on už ví, že se u dědy začne učit řemeslo…

Kamarády, táhnoucí spolu celý gympl, nerozdělila ani matura, po níž se rozjeli do vybraných škol. Jen se z pravidelných sobotních „žejdlíků“ piva staly občasné „dvoudecky“.

Při zatím posledním sezení u vínka se student techniky zeptal, zda někdo ví, jak voní dřevo otevřené vlastní rukou, která se snaží odhalit v materiálu ukrytý tvar. Mlčícím kamarádům záhy připomněl, že celou dobu studia bydlí u dědy, což je suprový: stačí dvě stanice busem, deset minut jízdy brněnskó šalinó a je v boudě. A děda je bezva: i když je už v důchodu, má stále plno nápadů. Takže s ním začal chodit na ryby i se učit včelařit.

Jen tak mimochodem se také zeptal, kdo ví, že sekerník nevyrábí sekery, ale sekerou dokáže vytesat i točité schody. Nebo mlýnské kolo. Nebo postavit bryčku. To všechno totiž machr děda zvládne a bere ho do party. Ale jen tehdy, když nefláká školu, protože podle dědy „zábava nesmí překážet práci“. A to ani zábava, kterou je pro budoucího ajťáka hraní si se dřevem.

Pokračovat ve čtení „A on už ví, že se u dědy začne učit řemeslo…“

Den Mistra Jana Husa v Jablonci nad Nisou, vernisáž výstavy Víra, naděje, láska

Mistra Jana Husa, významnou osobnost našich dějin, 9 zlatých pravidel a další jeho slova jsme si připomněli 7. července při zahájení vernisáže výstavy Víra, naděje, láska v Jablonci nad Nisou. Výstava byla zahájena v 10 hodin, ranní slunce prozářilo krásné prostory kostela Dr. Farského, zahradní posezení bylo připraveno i pro sestry a bratří z Liberce a České Lípy.

SERIÁL František Šmahel: Jan Hus – v rozhlase

František Šmahel patří k významným evropským medievistům. Téměř padesát let se věnuje dějinám českého a evropského pozdního středověku, s důrazem na českou reformaci, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. Jeho kniha Jan Hus. Život a dílo je čtivě napsaný životopis českého reformátora, který v mnohém předstihl svoji dobu. Četba na pokračování vybraných pasáží ze životopisné knihy s autorovým komentářem. Každý díl poslouchejte on-line vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání na Českém rozhlase – Vltava.

https://vltava.rozhlas.cz/frantisek-smahel-jan-hus-7554041?dil=4

Bohoslužby v Betlémské kapli 6. července

Bohoslužba v zaplněné pražské Betlémské kapli 6. července připomněla 603. výročí upálení církevního reformátora Mistra Jana Husa. Bohoslužbu vedl patriarcha CČSH bratr Tomáš Butta s naším královéhradeckým biskupem bratrem Pavlem a sestrou farářkou Františkou Kláskovou z náboženské obce v Hradci Králové. Předseda Senátu Milan Štěch na závěr bohoslužby připomněl Husovu lásku k pravdě a vyjádřil naději, že jeho slova o tom, že pravda vítězí nade vším, budou nadále platná a nestanou se prázdným heslem.