Pouť pro pravdu pošesté

Proč M. J. Husa připomínat? Vždyť byl jen jedním z mnoha. A těch, kdo podobně pro něco zahynuli, nebylo v historii málo! A dělo se tak dokonce „péčí“ samotných křesťanů – v představě, že když bude zahubeno tělo hříchu, duše bude zachráněna. Proč připomínat člověka časově tak vzdáleného?! Co s ním máme společného?
Víc než bychom si pomysleli. Dnes je stále zřetelnější, že Husovo téma pravdy se stává naším vlastním tématem. Když současní myslitelé mluví o době postfaktické, vysvětlují to tak, že k lidem už zdaleka nepromlouvá skutečnost, jen přemnožená slova, kterými lze o čemkoli říci cokoli a nazdařbůh, hlavně když se dostatečně rozšíří. „Skepse, letargie a zbabělost jsou široce rozšířené. Bezradnost lidí a společnosti dostává obludné rozměry“ (zaznělo v pořadu FOKUS Václava Moravce o pravdě – ČT). Je proto znovu třeba nacházet skutečnost a pravdu o ní, je znovu třeba postavit sám sebe pod nárok pravdy. A není to snadné.
Proto – už po šesté – jsme v Broumově Husův den oslavili Poutí pro pravdu s Mistrem Janem. S poutnickým žalmem 125. se po úvodní pobožnosti vydali poutníci z Husova sboru na cestu, kterou tak připomněli muže, jehož životní příběh i po 600 letech vzbuzuje úctu. Úctu k Bohu a jeho pravdě. „Nejsem majitelem Krista, ani hlasatelem konečné pravdy. Věřím, že je jedna, univerzální a neměnná Pravda, ale ta je na nebi, zde dole na zemi máme jen střípky, fragmenty pravdy, když pro nic jiného tak proto, že náš rozum je omezený“ – napsal náš současník Marek O. Vácha.
Jednotlivá zastavení (před sborem, na náměstí, u gymnázia a pak průběžně na Jiráskově cestě) byla věnována i našim vlastním zkušenostem s pravdou (a strachem; a nadějí; a lží; a úzkostí; a smrtí; a vítězstvím v jeho paradoxu).
„Podstata existenciálního stavu lži spočívá v tom, že se člověk podílí (lhostejno, zda vědomě či nevědomky) na kolektivním znehodnocování něčeho, co zakládá veškerou důstojnost a slávu lidského života. Podílí se snad nejen na devalvaci pravdy, ale na devalvaci samého úsilí o poznání pravdy. Člověk žijící ve stavu lži dělá něco mnohem horšího, než že nemluví pravdu. Přičiňuje se o to, že mluvit vůbec o pravdě přestává mít smysl.“ (Petr Fidelius)
Máme-li si v současnosti udržet smysl a důstojnost, nesmíme se stát jen vířícím prachem ve vichru nároků mocných. Je třeba ubránit se polopravdám a lžím ve vlastních všedních záležitostech. Kdo se strachuje o svůj obraz v očích druhých, je snadno ovladatelný. Kdo má odvahu nepředstírat a žít pravdivě, zjistí, že pravda osvobozuje i uzdravuje. Pravda v nás lidech je nehotová věc a je třeba se o ni stále znovu snažit. To věděl i Hus. „A nemohu-li sám osvobodit pravdu ve všem, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy… Ať běží svět, jak mu Bůh dovolí běžeti. Lépe jest dobře zemřít, nežli zle živu býti. Kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí. Kdo se bojí smrti, pozbývá radosti života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo padne, neboť mu žádná zlost neuškodí, neovládne-li ho jen žádná nepravost… Toto jsou mé opory a pokrm, jímž zotavuji ducha, aby byl silným proti všem protivníkům pravdy.“ (Z Husova listu M. Křišťanovi z Prachatic, 1413)
Básník Alois Marhoul to nám a současníkům vypsal trochu jinak několika verši: Odkud k nám přichází pravda?/ Mistr Jan Hus něco křičel/ Možná bolestí/ Ale pro ten palčivý kouř/ nesnesitelný smrad/ a všeobecné dohadování o tom/ jak dlouho ještě vydrží/ mu z té dálky nebylo skoro vůbec rozumět/ A blíž? Blíž by šel jenom blázen//
Snažili jsme se dojít blíž – 6. 7. 2017.                                   Jana Wienerová

V lodi

van-sbor-0043Ta loď nad hlavou oblohu čeří
a noří se kýlem v moře hvězd…
Čtením o chuti krále Davida postavit Hospodinu chrám a Boží odpovědi, že David těžko může Boha něčím obdarovat, protože je sám v roli příjemce, jsme zahájili štědrovečerní vigilii. Půjčili jsme si někdejší náš sbor (od Diakonie Broumov, jíž byl před dvěma desítkami let darován) a v jeho lodi bez elektřiny, v průvanu vypadlých okenních tabulek jsme se ve svitu svíček radovali z Kristova narození.
Chrám je jak loď, jen jinak orientovaná – jakoby vzhůru nohama.
Možná si myslíme, že musíme Bohu budovat chrámy; jenže je to naopak – a je dobře, když tak: Z živých kamenů věřících lidí buduje svůj chrám sám Hospodin. Snad proto není nutno podléhat skepsi v úvahách o budoucnosti křesťanství v Evropě (ale ani naší církve u nás). To živé se udrží. To živé udrží Kristus.
jw

Duchovní rozcvičky podruhé

126Všední pracovní dny zpravidla člověku nedávají mnoho příležitostí zastavit se a probrat si, co je pro nás vnitřně důležité. A tak aspoň v létě – v čase dovolených či prázdnin – je dobré si dopřát tu radost a zabývat se v klidu těmito věcmi. V prvním červencovém týdnu zvala náboženská obec Církve čs. husitské do altánu klášterní zahrady v Broumově znovu ty, kdo měli zájem o takové chvíle rozjímání. Zabývali jsme se myšlenkami velice současnými, a přece hluboce zakotvenými v křesťanské tradici.
„Vše, co potřebujeme, je právě tady a teď – v tomto světě. Nebe zahrnuje zemi. Čas otvírá dveře do nekonečna. Konkrétní nás otvírá univerzálnímu. Věci, místa a okamžiky nelze dělit na posvátné a světské. Věci, místa a okamžiky jsou buďto posvátné, nebo znesvěcené – a jsme to my sami, kdo je znesvěcují svou slepotou a nedostatkem úcty. Je jen jeden posvátný vesmír a my všichni jsme jeho součástí.
Náboženství jsou často spíš ideologiemi než skutečným setkáváním s Přítomností. My všichni musíme začít svou vlastní neověřenou náboženskou zkušeností a na ní stavět. Co jiného nám zbývá? Dobří duchovní rádci nám řeknou jak stavět.
Kristus není zamlžený ani abstraktní, ale vždy naprosto konkrétní. Pokud pochopíme tato každodenní zjevení, uvidíme, že všechno – od létajících motýlů po letadla – nám zjevuje Boha. On se nám dává cele. Jediné, co nám zabraňuje ho vidět, je náš malý úžas, údiv, malá pokora a ochota nechat se vést dál.“ (Richard Rohr)
Toto a mnoho jiného bylo možno uslyšet v jitřním čase a krásném prostředí. Byly to chvíle občerstvení pro život v době hrozícího násilí, vnitřní vyprahlosti a nejistot.   (-ine)

Hrst myšlenek pro letní dny
♥  Svoboda a mravnost člověka je zcela jiná než svoboda organická. Rostlina žije svobodně a správně, když reaguje na podněty svého prostředí a když se takto svému prostředí přizpůsobuje.
Naproti tomu pravý osobní lidský život začíná teprve tehdy, když je člověk schopen postavit se svobodně nad tok stimulů, jimiž do našeho organismu prosakuje prostředí jako voda do houby. Člověk, který žije pouze reakcí na prostředí a adaptací svému prostředí, je pouhým individuem bez osobního charakteru. Kompromisnictví, konformismus a pudovost jsou znaky života pouze organického, nikoliv života vskutku lidského, osobního. . Zdeněk Trtík (1914-1983)
♥ 
Život že je boj? Ne – život je oběť.  Karel Farský (1880-1927)

Pouť pro pravdu popáté

Můžeme se ptát, jaký smysl má šlapat několik kilometrů krajinou s docela jinou duchovní tradicí (zdejší „zemičku“ v tomto smyslu formoval po staletí broumovský benediktinský klášter) a proč se při tom putování ptát po úsilí reformních osobností, jež jsou již šest set let po smrti. A přece nejspíš ano, když se takto sejdou lidé i z různých církví a letos pořádala broumovská náboženská obec toto putování na památku Mistra Jana Husa už popáté.
Naše pouť začíná pobožností v Husově sboru a v trase tzv. Jiráskovy cesty ji rozdělujeme řadou zastavení. Ta umožňují uvažovat nad určitými tématy, formovanými do výzev pro náš vlastní život.
Za průvodce na cestu jsme tentokrát zvolili M. Jeronýma Pražského. Seznámili jsme se přitom s jeho příběhem i charakterem, s jeho cestami za poznáním i s jeho podílem na snaze řešit krizi tehdejší církve i společnosti. A také s nelehkým rozhodováním na konci života. Právě Jeronýmovo rozhodnutí změnit jednání, jímž si chtěl zajistit záchranu, v obrácení se k pravdě života je i pro naše vlastní situace velmi inspirativní.
Po loňském, velmi žhavém putování bylo to letošní provázeno přívětivým počasím. A tak jsme po pěti hodinách došli opět do Broumova s pocitem, že je dobré slavit svátek pospolu a obrátit mysl k výzvám, jež nekončí v minulosti, ale týkají se každého z nás.
(JW)

mikulášení 2015

Mikul-1600MIKULÁŠENÍ  2015

Už je tomu řádka let, kdy Justynku a Naději (domovy pro seniory v Hronově a Broumově) navštěvuje Mikuláš se svým doprovodem. Ne že by vyžadoval básničku či písničku, i když i těch se mu občas dostane, spíš přijde potěšit, povzbudit a pobavit (zejména s čertíkovým přispěním) stařečky a stařenky, které tento pozdně podzimní čas obvykle potápí do únavy či smutku.
Dělo se tak i letos v obvyklé sestavě, kterou manažersky zajišťuje hronovská farářka O. Líbalová a osobně Mikuláš s doprovodem (J. Wendlíková, J. Wienerová, J. Šenková). Ti osobně pozdraví každého obyvatele domova (včetně ležících), poptají se po zdraví, tužbách a popřejí požehnané prožití adventního času. (jw)

Fotografie: O. Líbalová, J. Šenková1-DSCF1649

 

 

 

 

 

 

 

Listy z Kostnice

Zveme na závěr Husova roku
do broumovské městské knihovny.pozvánka-Listy-Broumov
S komponovaným pořadem, vytvořeným
na základu knížky J. Krajčiříkové, vystoupí
Českoskalický literárně hudební kvintet.
V závěru – autogramiáda autorky ilustrací.
JW

 

 

Adventní koncert

Zveme na koncert pořádaný PLAKAT-ADVENT-BJB opr
ve spolupráci s Bratrskou jednotou
baptistů v Broumově.
Koná se k zahájení adventu
v někdejším Husově sboru
v neděli 29. listopadu v 16 hodin.

 

POUŤ PRO PRAVDU S MISTREM JANEM

Po bohoslužbách před sborem
Po bohoslužbách před sborem

POUT 3POUT 4POUT 5POUT 6

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pouť pro pravdu jsme šli letos počtvrté.
Poprvé ovšem začínala bohoslužbami v zapůjčeném prostoru – ve sboru.
Jednotlivá zastavení letos byla věnována Husově Řeči o míru (SERMO DE PACE),  kterou si Hus připravoval pro Kostnický koncil. Ostrá kritika, obsažená v Řeči, je citací z jiných církevních autorit  (světců i papežů). Tím se Hus zároveň kryl a zároveň dokládal, že jeho vlastní kritika má opodstatnění. Pro sebe jsme ze spisu vztáhli zejména ponaučení o Božím míru. Ten je třeba nalézt – ve vztahu k Bohu, k sobě samému i k bližním. Mír světský je totiž vratký, závislý na dohodě hříšných lidí. Mír Boží člověku nikdo vzít nemůže. V souvislostech současného světa je tato Řeč po šesti stoletích opět aktuální a způsobem ostrým i laskavým čelí obavám z budoucnosti.
Protože každý šel podle svých možnosti, z poutníků, kteří vyšli, prošli celou asi 10kilometrovou trasu jen čtyři, další se buď připojovali cestou  nebo si pouť podle možnosti zkrátili přejezdem do Ameriky.  Pouť se už tradičně koná pod žhavým sluncem, je radno vyhledat stín, být dobře zásoben vodou a zvážit své síly.  Žhavý den (přes 35 stupňů Celsia) byl krásný také tím, že pouť dává příležitost prožívat víru jiným způsobem: Při jednotlivých zastaveních (bylo jich osm) se zamyslet, pomodlit se písní, moci se ptát a rozmlouvat o věcech, na něž se běžně nedostane.                                                  Jana Wienerová

POUT 8

Noc kostelů 2015 a výstava Jan Hus – 600 let

Někdejší Husův sbor v Broumově, otevřený pro Noc kostelů 2015 s výstavou k 600.výročí MJH
Někdejší Husův sbor v Broumově, otevřený pro Noc kostelů 2015 s výstavou k 600.výročí MJH
Z odpoledního koncertu ZUŠ v Husově sboru
Z odpoledního koncertu ZUŠ v Husově sboru

Odpolední koncert ZUŠ

Někdejší Husův sbor ve Velké Vsi se k této příležitosti otevřel veřejnosti, Diakonie Broumov zapůjčila klíče. V pátek 29. května už během dopoledne připravili studenti kvarty broumovského gymnázia v lodi kostela výstavu k jubileu Husova upálení. Na osmi panelech přiblížili význam Husovy osobnosti, na devátém pak záběry z působení a pohřbu faráře Oldřicha Doubravy v Husově sboru. V následujícím týdnu pak svou každodenní přítomností zajišťovali přístupnost výstavy široké veřejnosti. Tento počin byl pro studenty dobrou zkušeností – vždyť to, co se snažíme zprostředkovat druhým, nás samé vede k hlubšímu pochopení.
Vernisáž výstavy proběhla sice až v pondělí po Noci kostelů, ale díky studentům byl při přípravě výstavy sbor krásně vyzdoben dekoracemi a květinami už pro odpolední vystoupení broumovské Základní umělecké školy. Prostor sboru má svou atmosféru, zcela odlišnou od ostatních broumovských kostelů, přitahuje i svou skvělou akustikou, v níž zazpívaly dva dětské sborečky a zahráli a zazpívali sólisté i dechový soubor. Připravili tak krásný zážitek svým posluchačům.
Poutníci, kteří přicházeli večer po tomto programu, se ptali na historii kostela, za zbytků světla prohlédli výstavu a pohovořili o Husovi s místní farářkou.
Ty pozdější už vedla ke sboru světelná cestička: svíčky od vrat parku až ke vstupu do kostela.
Letošní Noc sem již počtvrté přilákala návštěvníky, kteří se jinak ostýchají vstoupit a navštívit bohoslužebné shromáždění.

K vernisáži výstavy – na adrese:http://www.gybroumov.cz/cs/foto/jan-hus–vystava–poradatel-kvarta-2015.html

JW

 

Výstava Jan Hus - 600 let; panely v Husově sboru v Broumově
Výstava Jan Hus – 600 let; panely v Husově sboru v Broumově
Noc ve sboru
Noc ve sboru
Cesta do sboru - cesta domů
Cesta do sboru – cesta domů

Kristus nás předchází

Jděte rychle povědět učedníkům: byl vzkříšen z mrtvých, jde před nimi do Galileje, tam ho spatří.(Mt 28,7)

Víte, co je zvláštní? Že křesťané jsou v současném světě ponejvíce spojováni s něčím konzervativním a zastaralým:

  • se starými stavbami (což nebývají kostely ponejvíce nejstaršími stavbami v obcích?),
  • se starými jazyky (ať už těmi biblickými – hebrejštinou a řečtinou, ať bohoslužebnými – latinou, staroslověnštinou),
  • s názory obhajujícími staré pořádky…

Není to nakonec protimluv k tomu, co Vzkříšený dělá a co žádá?  Jděte tam, kde jsem já… Jdu před vámi… Budu vás kdesi čekat…

Hned třikrát se v závěru Matoušova evangelia ohlašuje setkání Vzkříšeného s jeho učedníky v Galileji. A došlo k tomu nakonec na hoře, kterou Ježíš určil.. Tam dostali úkol jít ke všem národům získávat učedníky, křtít ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učit Ježíšovo učení. A Kristus jim přislíbil blízkost po všechny dny až do konce tohoto věku.

Kristus sice svolal učedníky do Galileje, tam, odkud vzešli, ale už ne k témuž, už ne do toho samého. Situace se zásadně změnila. Popravený,  pohřbený a Vzkříšený Kristus však své učedníky do Galileje předchází.

Co znamená to Ježíšovo předcházení? On byl vždycky vlastně napřed, před nimi. Pokud chtěli být s ním, nezbývalo jim, než jej vyhledávat a následovat. V této situaci je cosi významného. Je v tom určité a důležité Boží sdělení.

Po třech letech svého galilejského působení směřoval Ježíš do Jeruzaléma a sděloval učedníkům, co ho tam čeká. Učedníkům se nechtělo přijmout riziko, které jim Ježíš představil. To jen z Tomáše při jejich odporu vyhrklo: Tak tam půjdem a umřem s tebou! A Ježíš skutečně do toho svatého města šel hlavně umřít.

Jenže po vzkříšení Kristus najednou obrací pozornost jinam – právě k té pohanské Galileji, nad kterou zbožní Jeruzalémci ohrnují ret. Právě tam ty své předchází. Jako vždycky je někde dřív než ti jeho. Jako vždycky připravuje situaci, do níž teprve přijdou.

A když už se s nimi sejde, posílá je odtud ještě dál do světa – k cizím lidem, k cizím národům. Do nových, nepředvídatelných a nebezpečných situací. Nenechává je v tom ovšem samotné. K úkolům, které na ně klade, přidává jednu zásadní jistotu – budu s vámi. Ne jen chvilku, ale do konce věku. Jeho zaslíbení patří všem generacím vyslaných.

Není to značný protisměr k tomu křesťanskému konzervování starých a známých věcí? Není to určitá Boží provokace?

Podívejme se jen, jak to šlo dál: apoštol Petr, tradiční žid, byl v Joppe překvapen Božím požadavkem jít za důstojníkem Korneliem z Cézareje: zvěstovat mu Krista a pokřtít ho. Musel vyjít ze své poctivé židovské skořápky a pro Kristovo evangelium udělat něco, co se mu do té doby příčilo.

Apoštol Pavel, někdejší farizeus Saul, byl Kristem jaksi obrácen naruby a z lovce křesťanů se stal Kristovým misionářem.

Co bylo uzavřené, otvírá se svatým Duchem. Dosavadní sevřenost vyvoleného národa je pro Krista už příliš úzká. Duch ji rozšiřuje, uvolňuje, rozevírá, rozpíná.

V tom je třeba být pozorný ke Kristu. Je tedy třeba hledat, kde je Kristus před námi, jeho vyhledávat, jeho následovat, jeho neztrácet ze zřetele. Pochopit úkol, který dnes zadává své církvi. Aby někde nezaostala a nezatvrdla.  Jak kdysi řekl náš profesor novozákonní vědy, prof. Mánek: ne všude, kde je církev, musí být nutně Kristus. Ovšem všude, kde je Kristus, nutně vzniká církev.

Tuto odvahu vyjít ze starého, známého, už sevřeného a možná až zkamenělého by měli mít křesťané v sobě jako Kristův vklad. Zvlášť v dnešních časech, kdy se vše známé a zaběhnuté cítí být ohroženo.

Ke břehům Evropy připlouvají uprchlíci ze zemí rozbíjených krutým násilím a mnohdy ani nedoplují. Těch, kdo doplují, se Evropané bojí, že způsobí spoustu problémů v zemích, kam se dostanou. Že se mezi ně snadno mohou přimísit sebevražední atentátníci.

Evropa se teď dohaduje o tom, jak zabránit ztrátám lidských životů při exodu přes Středozemní moře. Pokud je Evropa ještě křesťanská, měla by najít odvahu cestu uprchlíků zlegalizovat, dát jejich proudu lidská pravidla a připravit jim důstojný osud. Měla by v sobě najít kristovskou odvahu vyjít ze svého zaběhaného pohodlí a přijmout lidi, kteří přicházejí odjinud.  Otevřít se jim.  Ne vydat se jim všanc, jak  to lidé mnohdy s obavami cítí, ale vytvářet svůj svět nově. Ohlídat si své hodnoty a pracovat na tom, aby křesťanská civilizace měla ještě co v současnosti ukázat jako nosné a dobré. Hledat, kde a kam nás i v tomto problému předchází a volá Kristus.

Nemylme se, není to záležitost jen nějakých vysokých evropských představitelů, ale i záležitost každého z nás: našich obav i naší rozhodnosti. Naší důvěry Kristu a naší odvahy žít ze své víry. Zvlášť když slyšíme z Předního i Středního Východu zprávy o tom, že mnozí svou příslušnost ke Kristu platí životem. Tváří v tvář jejich obětem by naše víra neměla být ustrašená, ustrnulá a ne-křesťanská.

Nebojme se, když nás Kristus nás volá a vysílá, vždycky nás i předchází.
                                                                                                                                 Jana Wienerová

Iz 35,3bn:  Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: Buďte rozhodní, nebojte se!

Ř 8,35: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

Mt 28,10:
Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim JK řekl:„Nebojte se, jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje, tam mě uvidí.“