Kdo vystoupí na Hospodinovu horu?

Blíží se 11. duben, den výročí na -ro zení Dr. Jamese Parkinsona, lékárníka, chirurga, paleontologa a politika – muže, který roku 1817 jako první popsal nemoc, později po něm nazvanou Morbus Parkinson, a my, které postihla tato nepříjemnost, se budeme v sobotu 13. dubna opět plahočit na ten kopec, nazývaný hora Říp. Ona je to pro zdravého člověka spíše taková boule v české rovině, avšak pro mnohé z nás je skutečnou horou, pro někoho dokonce Himálajemi. Polezeme nahoru již po šesté a já měl to štěstí (dá-li se při této diagnóze mluvit o štěstí), že jsem se krátce po diagnóze mohl zúčastnit prvního ročníku. Pokračovat ve čtení „Kdo vystoupí na Hospodinovu horu?“

Král s velkým K

Kázání na poslední neděli církevního roku (J 18,33-37; ekumenický lekcionář cyklu B), uveřejněno v Českém zápase 48/2012.

Sestry a bratři, denně se modlíme (pokud se modlíme): „… neboť tvé je království i moc i sláva, na věky“. Modlíme se k Pánu Ježíši, modlíme se tedy ke Králi.

Království je společnost, ve které vládne král. V království neboli monarchii, na rozdíl od demokratického státu, vládne jeden člověk, panovník, tedy osoba, která panuje, je to tedy pán se svrchovanou pravomocí, který rozhoduje o všem sám. Má to tu výhodu, že moudrý, osvícený panovník vládne dobře, rozhodování se nerozmělňuje debatami a hádkami v parlamentě a dalších zvláštních institucích. Špatný panovník, mocipán a despota může naopak, nekontrolován okolím, zkazit co se dá. Pokračovat ve čtení „Král s velkým K“

Pomoc pro všechny

Kázání uveřejněné v ČZ 37/2012, 15. neděle po Duchu sv., Mk 7,24-37

Vypadá to na první pohled velice nepěkně, až hulvátsky – ten způsob Ježíšova jednání se Syrofeničankou, pohankou z okolí Týru, s ženou, která jej přišla poprosit o uzdravení dcery. Ježíš však má důvod jednat tak, jak jedná. Je to zřejmě zkouška ženy -jak moc mu věří, zda po takových drsných slovech neodejde vyhledat pomoc k nějakému jinému léčiteli. Jeho zpočátku odmítavé chování směřuje k tomu, aby nakonec pochopila, že právě on jedná ve jménu Boha, jehož uzdravující a zachraňující moc je tu nabízena všem, bez rozdílu barvy pleti, národnosti či vyznání. Asi proto používá slov, která dodnes zcela vážně vyslovují nemilosrdní vyznavači jiných náboženství a Bohu žel i někteří někdyvelmi tvrdí a nelaskaví křesťané. I dnes můžeme zaslechnout na různých místech, často od lidí, od nichž bychom to nečekali, cosi o „pohanských psech“… Pokračovat ve čtení „Pomoc pro všechny“

Buď s námi, Pane, u stolu

Kázání uveřejněné v ČZ 34/2012, 12. neděle po Duchu sv., J 6,51-58

Je opravdu velmi těžké porozumět Ježíšově eucharistické řeči. Již ti, kteří slyšeli tato slova tenkrát, přímo z Ježíšových úst, reagovali s neporozuměním: ., Jak nám tento člověk může dát k jídlu své tělo?“ Dodneška se nám mnozí nekřesťané vysmívají, že jsme kanibalové. Pokračovat ve čtení „Buď s námi, Pane, u stolu“

Jak jsme žili?

Kázání uveřejněné v ČZ 47/2011, Poslední neděle církevního roku, Mt 25,31-46

Je poslední neděle církevního roku. Za týden tu máme advent, čas radostného očekávání příchodu Spasitele. Dnešní slovo je však varovné i nadějné. Nabádá nás k poctivému zamyšlení nad svým dosavadním životem. Nadějné je v tom, že ještě je čas k nápravě. Pokračovat ve čtení „Jak jsme žili?“

O rozsévači, vodě, osivu… a taky botách proti lásce… a hnoji

Kázání uveřejněné v ČZ 28/2011, 4. neděle po Duchu sv., Mt 13,1-9; 18-23

Ježíšovo podobenství o rozsévači se mi vynořuje vždy, když zapochybuji o moci Božího Slova i o smyslu své kazatelské práce – o svých obdarováních a schopnostech při kázání Božího Slova i o schopnosti posluchačů to Slovo přijmout, o tom, zda jim to Slovo vůbec něco dá, nějak je obohatí, o lidech, kterým kážu, i o sobě samém. Pokračovat ve čtení „O rozsévači, vodě, osivu… a taky botách proti lásce… a hnoji“

Květná neděle

Kázání uveřejněné v ČZ 16/2011, Květná neděle, Mt 21,1-11

Květná neděle – den stlaní ratolestí na cestu, po níž přijíždí král. Den, kdy se chrámy zdobí květy a zelení na připomínku slavného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Čas radosti, zdánlivě zcela nelogické pro ty, kdo vědí, co se chystá, co se za pár dní stane. Pokračovat ve čtení „Květná neděle“

Hlad

Kázání o 4. neděli po Zjevení Páně, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Jsme nasyceni, ale hladovíme. Máme co pít, ale žízníme. Čímpak to asi je?

S prázdným žaludkem se dlouho žít nedá. To nám potvrdí každý bezdomovec a všichni hladoví tohoto světa. Zvláštní je, že i my, kteří nouzí netrpíme, pociťujeme někdy hlad a od toho hladu nám nepomůže ani vrchovatý nákupní vozík z obchoďáku. S prázdným žaludkem se opravdu nedá žít, ale plný žaludek také není všechno. Pokračovat ve čtení „Hlad“

Malý velký muž

Kázání o 24. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Je mi sympatický ten vzrůstem malý, velmi bohatý, svým okolím neoblíbený, hříšný celník Zacheus. Celníci bývali odjakživa z mnohých důvodů neoblíbení. Tak i na Zachea ukazovali jeho spoluobčané: Hříšný člověk! Asi byl opravdu hříšný, třeba coby celník zbohatl nečistým způsobem. Možná mu jeho bohatství záviděli. Byl také malého vzrůstu. Byl možná bohatý, ale lidsky osamělý. Kdo by s takovým zbohatlým prťavcem kamarádil! Když do Jericha přišel Ježíš, ten malý mužík by na něj přes dav zvědavců neviděl. Věděl si však rady. Nedbal možného posměchu davu a vylezl na strom. Tolik jej chtěl vidět! Je otázkou, proč jej chtěl vidět. Možná jen z pouhé zvědavosti, jako ostatní. Pokračovat ve čtení „Malý velký muž“