Když duše zemdlívá žízní

Kázání uveřejněné v ČZ 23/2014; Seslání Ducha svatého; J 20,19-23

Je neděle ráno, učedníci Ježíše Nazaretského jsou shromážděni. Ne proto, že by se chtěli společně radovat a oslavovat, ale protože jsou vystrašení, bojí se, jsou zmateni a plni nejistoty. Jejich psychický i duchovní stav je vyjádřen tím, když čteme: „byli … za zavřenými dveřmi.“ Obrazně můžeme říci: Byli uzavřeni sami v sobě, řešili problémy svého malého společenství, přemýšleli o tom, jak nejlépe splynout sdavem, nevyčnívat, atak uchránit sami sebe a své rodiny. Pokračovat ve čtení „Když duše zemdlívá žízní“

Poušť všedního dne

Kázání na I. neděli postní (L 4,1-13; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 7/2013.

Vstupujeme do období postní přípravy na velikonoce. Půst neboli sebeomezování za účelem duchovního očišťování a přípravy patří neodmyslitelně ke křesťanskému životu. Vzpomeňme si například na Ježíšova doporučení k postu: „Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,17–19) Pokračovat ve čtení „Poušť všedního dne“

Quo vadis, Domine?

Kázání uveřejněné v ČZ 32/2011, 8. neděle po Duchu sv.

Šimon Petr byl jedním z nejbližších Kristových učedníků. Podle jeho víry a oddanosti byl nazván skálou, na které bude zbudována církev. V našem evangelijním příběhu čteme o tom, že na rozbouřeném moři pluje v rybářské loďce s ostatními učedníky, bojí se tak jako oni, ale přesto když uvidí Pána, jde a vykročí na rozhoupanou hladinu. Evangelista Matouš popisuje prazvláštní zázrak. Petr, obyčejný člověk, jde po hladině směrem k Ježíšovi. Dokáže nemožné. Je hrdina víry. Jenže stejný Petr nejen začne tonout, ale také třikrát zapře a podle staré legendy utíká během pronásledování křesťanů z Říma. To vždy, když podlehne strachům a úzkostem, které znovu a znovu přichází do života člověka. Kolikrát ve svých životech lidé zakouší úzkost a strachy. Mnohdy se objeví chuť všeho nechat, utéct, začít jinde a jinak. Někdy jsou lidé unavení z manželství, z neustálých hádek, rozepří, neshod, jindy jsou zklamáni svým okolím, často bývají otráveni z církve, která je tolik zvlažnělá a zesvětštěná. A tak svůj zápas opustí. Když se na to podíváme čistě logicky, řekneme si, že mnohdy to vlastně není špatné řešení. Rozvést se, odstěhovat se, vystoupit z církve. Proč se trápit? Jenže s Kristem panuje jiný zákon. Je tu přítomná jiná možnost. Pokračovat ve čtení „Quo vadis, Domine?“

Příteli, pojď dopředu

Kázání o 15. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Když jsem se zamyslel nad větou, která popisuje, jak Ježíš pozoroval ty, kteří si vybírají a derou se o přední místa, představil jsem si lidskou strkanici, která se děje na tolika místech okolo nás. V novém obchodním domě, na koncertě slavného zpěváka, na večerním banketu okolo švédských stolů či v naší politice. V lidské povaze je neustále se drát kupředu, být první tam, kde se mi může dostat potěšení pro můj žaludek, kde můžu obohatit svůj byt novou věcí, popřípadě se pochlubit setkáním se slavným zpěvákem, sportovcem či se jinak zviditelnit. Patřit k těm, kteří mají nejlepší auto, nejvíc vydělávají nebo mají nejúspěšnější děti. Pokračovat ve čtení „Příteli, pojď dopředu“