Happening – Cesta bez návratu
Vážení a milí přátelé, 
s důvěrou zveme na happening – Cesta bez návratu, který organizujeme příští čtvrtek 14. prosince 2017
k 75. výročí odsunu Židů z Hořic a okolí v období holocaustu a k uctění památky 70 obětí.
Chceme jít stejnou cestou, jakou šli hořičtí občané 14. 12. 1942 na vlakové nádraží v Hořicích, kde nastoupili do transportu.
Sraz je v 17,00 hod. u Hirschovy vily v Karlově ulici (naproti Lidlu), podrobnější program viz příloha – pozvánka.
I toto patří do adventu.
K účasti na happeningu je zapotřebí nejen čas, ale i vnitřní přesvědčení a odvaha.
Doufáme ve Vaši účast, půjdeme společně a každý sám za sebe, bez všech titulů, funkcí a povolání, ale se svým jménem, tváří, životním příběhem a lidskou důstojností.
Prosíme přeposílejte, pozvěte přátele a známé.
Přejeme dobré a klidné dny
Eliška Zapletalová a Oldřiška Tomíčková
P.S.: Žluté „davidovy“ hvězdy k připnutí na oděv budou k dispozici pro každého účastníka na místě.
Diecézní den 13.6. 2015
Vážení přátelé,bratři a sestry.
Video spustíte otevřením celého příspěvku.
V prohlášení Církve československé husitské je krásná věta,kterou se snažíme plnit s Boží pomocí.
„Naplnění vědeckého poznání Duchem Kristovým“
Jak silné společenství pod vedením Královohradecké diecéze Církve československé husitské a vedením bratra biskupa Mgr. Pavla Pechance posuďte sami.
Poděkování náleží všem,kdo se účastnili této akce,evangelizační komisi za přípravu diecézního dne,
vedení diecéze za obrovskou podporu,faráři z Vysokého nad Jizerou a realizačnímu týmu TV – VÍra.
Poděkovat všem není možné a tak Vám předkládáme video z této akce.Věříme že se diecézní den stane tradicí a v příštím roce a dalších letech se zde opět setkáme.
Projekt internetové televize TV – VÍRA je těsně před spuštěním.
Požehnané prázdninové dny Vám všem.
Průběh setkání maminek s dětmi podle F.K.
1)Přivítání
2)Písničky – ukazovací
3)Modlitba
4)Opakování
5)Povídání
6)Vytváření
7)Svačina/rozhovor s maminkami
8)Rozloučení
Průběh dětského setkání na faře podle F.K.
1) docházka – každý rok pro děti vymýšlím jiný způsob, jak zanamenat kolikrát kdo na setkání přišel. když jsme probírali Genesis – vytvořila jsem velkou jabloň, každé dítě mělo svou barvu jablíček a pokaždé když přišlo, mohlo připevnit své jablko na strom. Kdo jich měl nejvíce získal na konci nejlepší odměnu.
2) povídání jen tak – o tom, co děti za ten týden prožili, co je těší, co je trápí, jak jim to jde ve škole.
3) modlitba
4)opakování – o čem jsme si povídali minule
5)nová látka
6)upevnění nové látky – malování obrázku, vybarvování, hraní divadla, hra k tématu
7)volná zábava – hry, které jsou oblíbené a na které se děti těší
Víkendová setkání dětí
Setkání dětí se spaním na faře. Vždy konané na nějaké téma – biblické, pohádkové, filmové. V popředí není tolik to, aby se děti něco naučily, ale aby jim společně bylo dobře a aby zažívali společenství propojeni Kristovou láskou. Také je to pro některé první setkání s liturgickou formou při nedělních bohoslužbách.
Je to možnost, jak propojit více dětí z různých náboženských obcí, které se jinak setkávají v malém počtu.
Dětská bohoslužba
Je název pro dětské shromáždění, které je vedeno liturgickou formou, která je přiměřena věku a chápání dětí, ale při tom nesmí ztratit ráz bohoslužeb.Její délka by tedy měla být kratší, protože děti nevydrží být tak dlouho soustředěné. Ale měla by obsahovat stejné základní liturgické prvky jako liturgie pro dospělé: „přípravu, úvod, doznání hříchů (pomocí zpovědního zrcadla), čtení z Písma, kázání, krédo, modlitby a přímluvy, písně, sbírku a požehnání“(T.Butta). Při dětských bohoslužbách je ale třeba zapojit pro děti co nejvíc smyslů, takže je možné při nich využívat: tvořivou činnost (malování, keramika, modelování,…), obrázky, dětské písničky, hry a jakékoli další pomůcky.
Církev československá husitská doposud nemá vytvořenou žádnou speciální formu zaměřenou pro děti. Na těch místech, kde se dětské bohoslužby slouží, se proto užívá už několik desítek let jako provizorium Kalousova pobožnost. V jiných náboženských obcích se nedělají speciální bohoslužby pro děti, ale třeba jednou měsíčně bohoslužby pro děti a mládež. To znamená, že se uzpůsobí výběr písní a kázání dětem, může se zvolit i jednodušší songová liturgie, ale forma bohoslužeb s večeří Páně zůstává a účastní se jí celé sborové společenství.
Vyučování ve škole
Dnes je vyučování náboženství na školách povoleno zákonem č.561/2004 Sb., a to pouze lidem pověřeným registrovanou církví a náboženskou společností. Tento předmět lze vyučovat jako „nepovinný“ za předpokladu, že se přihlásí alespoň 7 dětí, mohou být ale z více ročníků. Pokud to ředitel nebo ředitelka povolí, je možné vést i menší skupinu dětí, ale potom se to kvalifikuje jako „zájmový kroužek“. Škola je prostředím, kde je možné děti seznámit s biblickými příběhy a s informacemi o křesťanství, Bohu a společenství církve. A skrze tyto informace je možné misijně oslovit děti, rodiče nebo i kolegy ve škole.
Pravidelná setkání na faře
jsou setkání, která obecně nazýváme jako duchovní péče o děti. Probíhají každý týden, nebo alespoň jednou za čtrnáct dnů většinou ve farní kanceláři, či klubovně. Je zde kladen stejný důraz na vyučování jako na vytváření společenství a přivádění dětí k Bohu. Dříve tato setkávání probíhala podle věkových skupin, dnes však je situace jiná -.tyto skupinky jsou věkově smíšené a také na ně často chodí děti nepokřtěné a nežijící s náboženskou obcí.
Tato setkání většinou mají jednotící prvek – téma: biblické příběhy, důležité pojmy, dějinné události, svátosti…
Modlitba se signálem
Na dětském táboře každý den zakončujeme modlitbou, kdy se chytneme za ruce do kruhu. Jeden z nás se pomodlí, poděkuje za to, co se dělo, poprosí za to, co vidí jako potřebné a nakonec se společně pomodlíme modlitbu Páně. Po zanění „amen“ zmáčkne modlitebník jednomu ze svých sousedů ruku, ten zmáčkne ruku svému sousedovi, ten svému, a tak dále…až signál doběhne k tomu prvnímu a společně si popřejeme požehnanou dobrou noc. Symbolicky tak dáváme najevo, že jsme před Pánem Bohem spojení, že nás nic neroztrhne.