Tón řeči

11. neděle po svatém Duchu

První čtení z Písma: Izajáš 56,1.6-7: Toto praví Hospodin: „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

Pokračovat ve čtení „Tón řeči“

O nás všech

Kázání ze 4. neděle po Velikonocích; Sk 8,26-40, 1J 4,7-21, J 15,1-8

Pane, děkujeme Ti za další krásný den, který zde máme. Víme, že nám poskytuješ dobré podmínky k životu a že je na nás všech, jak s nimi nakládáme a jak se vzájemně podporujeme. Prosíme, podporuj nás v uvědomování si toho platného a hodnotného v našich životech, veď nás, ať dovedeme ocenit všechny Tvé projevy ve fyzickém světě a v lidech kolem nás. Amen.

Sestry a bratři, pokoj vám.

Dnešní vstupní čtení z knihy Skutků nás uvádí do doby, kdy učedníci, vedeni Duchem Božím, začali šířit zvěst o Pánu Ježíši po okolních krajích. Pokračovat ve čtení „O nás všech“

Znamení

Kázání ze 3. neděle po Velikonocích; Sk 4,5-12, 1J 3,16-24, J 10,11-18

Pane, opět k Tobě přicházíme a svěřujeme se Ti se svým starostmi i radostmi. Stojí před námi mnohé výzvy, jsou ještě věci, které potřebujeme udělat nebo poznat. Prosíme, veď nás v našich nitrech k plnosti pokoje, rozjasňuj naši mysl, podobně jako když po zimě přichází jaro. Dávej nám naději. Tak prosíme i za druhé. Amen.

Sestry a bratři, pokoj vám.

Dnešní čtení nás v době po Velikonocích, v době fyzického zjevování se vzkříšeného Pána Ježíše učedníkům, vede k uvědomění, že Bůh je stále s námi a stále v nás působí, když se mu oddáme a necháme se vést. Pokračovat ve čtení „Znamení“

Do Tvých rukou

Kázání ze 4. neděle postní; Nu 21,4-9, Ef 2,1-10, J 3,14-21

Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. (Žalm 57,2)

Pane, děkujeme Ti za vše co máme, za své životy, své rodiny, za přátelství, v nichž můžeme přijímat i dávat, radovat se a růst. Víme, že nám všem ukazuješ, co do svých životů potřebujeme. Prosíme, podpoř ty, kteří Tě ještě nevidí nebo kteří Tě někdy nevidí, aby si uvědomili, že jsi s nimi, milující a odpouštějící. Děkujeme Ti za všechny, kteří nás v tomto fyzickém světě předešli, děkujeme i za ty kdo přijdou po nás. Všichni si vzájemně pomáháme. Amen.

Sestry a bratři, pokoj vám. Dnes o čtvrté neděli postní si v biblických textech znovu připomínáme radost a naději, kterou máme, uvědomujeme si jednotu s Bohem a se všemi naslouchajícími na cestě k němu.

Pokračovat ve čtení „Do Tvých rukou“

Skořápkové Vánoce

Po poslední adventní biblické hodině nám účastnice Anita vyprávěla následující zkušenost: za minulého režimu vyučovala ve svém bytě známé děti náboženství a jednou před vánočními prázdninami pro ně vytáhla tajuplný pytlík,v němž něco chrastilo.Děti nejprve hádaly,co to asi je a pak se mohly přesvědčit. Byly tam jen skořápky z ořechů.Anita se ptala,co se s nimi obvykle doma dělá.Děti odpověděly,že někde je přikládají do kamen,jinde je házejí do popelnice nebo na kompost.Další otázka zněla:a co děláte s jádry?Odpovědí bylo dost a všechny poukazovaly na využití – do cukroví,závinu,na mlsání.Všem  bylo jasné,na co jsou jádra a k čemu skořápky.Nikdo by jádra nevyhodil,aby si ponechal skořápky.

Děti si pak namalovaly doprostřed papíru jesličky s Ježíškem a měly za úkol napsat a nakreslit kolem dokola,k čemu jsou Vánoce .Vyjadřovaly,že se těší na dárky,volné dny,pohádky v televizi,návštěvy,dobré jídlo a pamlsky,nemusí brzy vstávat,pojedou na výlet,lyžovat,bruslit…

Anita se zeptala:víte,co je o Vánocích nejdůležitější?To,že Bůh z lásky k lidem poslat Ježíše na svět.To je jádro Vánoc.To ostatní kolem jsou ořechové skořápky – možná zajímavé,pěkné,ale ne nejdůležitější.

Přeji vám,milí čtenáři,aby vaše letošní Vánoce nebyly skořápkové,abyste vyhmátli jádro a prožili vánoční radost a pokoj.Vaše Alena Naimanová

 

 

Běh na dlouhou trať (delší verze)

Rozšíření kázání uveřejněného v ČZ 37/2014; 14. neděle po svatém Duchu; Mt 18,21-35

peroV dnešním evangeliu Ježíš ukazuje, co na naší duchovní, „nebeské“ cestě životem zpět k Bohu znamená odpouštět. Všichni se k němu ze světa smrti při zapomnění na jednotu s ním, ze světa poznání dobrého a zlého, ze světa plného posuzování jako dospělé děti, poučené z chyb, vracíme – laskaví, milující, moudří, rozumějící, odpouštějící a podporující naše bližní tak jako Bůh nás. Pokračovat ve čtení „Běh na dlouhou trať (delší verze)“

Žít v trojici

Kázání uveřejněné v ČZ 24/2014; Nejsvětější Trojice; Mt 28,16-20

Slyšel jsem, že ideální počet osob pro dokonalou spolupráci je dva, protože tři už jsou dav. Dva se snáze dohodnou, rozdělí nebo podělí. Ve třech je to složitější. Dělení na polovinu, ať povinností nebo zisku, se provádí lépe. A co teprve vlásce. Manželská přímka odvou bodech je prima, ale manželský trojúhelník je už velký problém. Tři lidé partnerský svazek nevytvoří. Ačkoliv… znal jsem jednoho… Ale nakonec ztoho nevzešlo nic dobrého. Pokračovat ve čtení „Žít v trojici“

Když duše zemdlívá žízní

Kázání uveřejněné v ČZ 23/2014; Seslání Ducha svatého; J 20,19-23

Je neděle ráno, učedníci Ježíše Nazaretského jsou shromážděni. Ne proto, že by se chtěli společně radovat a oslavovat, ale protože jsou vystrašení, bojí se, jsou zmateni a plni nejistoty. Jejich psychický i duchovní stav je vyjádřen tím, když čteme: „byli … za zavřenými dveřmi.“ Obrazně můžeme říci: Byli uzavřeni sami v sobě, řešili problémy svého malého společenství, přemýšleli o tom, jak nejlépe splynout sdavem, nevyčnívat, atak uchránit sami sebe a své rodiny. Pokračovat ve čtení „Když duše zemdlívá žízní“