Setkání kazatelů a pastoračních asistentů v Turnově 22. – 23. 1.

DSCF2104Kritizovat, brblat, být nespokojený … to jde nám lidem velmi dobře. A šlo nám to opravdu skvěle, když jsme pospolu seděli v jednom autě a mířili do Turnova. Zásobeni knihou či netebookem pro chvíle očekávané nudy a při pocitu zbytečnosti na jednom ze „sletů“, přizvukovali jsme si jeden druhému: „To zase bude vyhozený čas.“, „Mohli jsme se věnovat důležitějším věcem.“, „Uvidíme, co z toho vyleze, ale moc si toho neslibuju.“ … „Vylezlo z toho“ SETKÁNÍ KAZATELŮ A PASTORAČNÍCH ASISTENTŮ cosi nad dosavadní poměry nevídané, přínosné, poučné a zábavné dohromady. Letité zkušenosti, jež krmily pocit „okrajových“, „zbytečných“ holek a kluků pro všechno, vzaly za své stejně rychle, jako ve společenství dvanácti služebníčků naší diecéze prožité odpoledne, večer a část dne následujícího…. „Oni (vedení diecéze v čele s bratrem biskupem Pavlem Pechancem) to snad s námi myslí vážně … ptají se, zajímají se, chtějí být nápomocni slovem i skutkem…“ Pokračovat ve čtení „Setkání kazatelů a pastoračních asistentů v Turnově 22. – 23. 1.“

„Dušičky“ L.P.2014

Chtěla bych umět zazpívat, jak hoří svíčka. Jasný plamínek do hluboké tmy zářící. Lehoulinká vůně vlnící se nepostřehnutelně prostorem. Naděje pro opuštěné, teplo pro schoulené…

Chtěla bych umět zazpívat, jak padá list ze stromu. Modlitba podzimu. Jemný vánek doprovází poutníka do andělské náruče. Boží políbení pro vyvolené, pohlazení pro nevidomé…

Chtěla bych umět zazpívat stařenčinu smrt. Smíření, pokoj, Lásku. Křehký uzlíček pokory s nepatrným úsměvem ve tváři. Škola života pro každého, vlídná náruč věčnosti…

Procházím zahradou ticha, plamínky svíček se vesele vlní. Zastavím se a padající lístek mě pošimrá na nose. Stále vidím odcházející milou tvář a cítím Lásku…

„Dobrý den…, to je dnes krásně, že?“ „Dlouho jsme se neviděli, rád Vás potkávám.“ „Babi, musíme škrtnout ještě jednou, ono to chcíplo….“ „Tak dědku, doufám, že tam nekouříš,však já za Tebou přijdu.“

Chválím tě Pane a děkuju za život, který jsi mi dal. Kéž by byl alespoň trochu nadějí pro opuštěné, teplem pro schoulené … Božím políbením pro vyvolené, pohlazením pro nevidomé … Kéž by se i můj život na konci své pozemské pouti stal školou pro ostatní a já mohla s úsměvem vstoupit do tvé věčné náruče Lásky a Pokoje. Amen

Přednáška v Nechanicích

CÍRKEV ČESKOSLOVENSKÁ HUSITSKÁ V NECHANICÍCH

přijměte srdečné pozvání na přednášku:
v úterý 14. října 201416.00 hod
Žižkův sbor – Nechanice

SKUTEČNÉ DŮVODY UPÁLENÍ MISTRA JANA HUSA
přednáší ThDr. Martin Chadima ThD.

Noc kostelů v Nechanicích

2„Nechť jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den a noc. Budou na znamení časů, dnů a let.“

„Méně je někdy více“ i takové motto bychom mohli použít pro NOC KOSTELŮ u nás v Nechanicích. Lidmi téměř zapomenuté místo v Žižkově ulici, ticho, otevřená okna, vůně naleštěných lavic a pivoněk na Oltáři, zářící svíce ….. . Naše malinkaté společenství má velikánskou sílu. Neřešíme počet, neděláme si statistiky. Jsme spolu, víme o sobě a Bůh ví o nás! . S pohledem na „hlupáka“ na kříži, který se obětoval za nás všechny obnovujeme osvědčené – koncerty, přednášky, nabízíme nemoderní – přátelství, toleranci, žijeme nepotřebné – Lásku. I my jsme „hlupáci“. A nevadí nám to. Jsme jací jsme a Bůh nás má rád.

(Fotogalerie v článku dále) Pokračovat ve čtení „Noc kostelů v Nechanicích“

Noc kostelů v Nechanicích

koncert Noc kostelů 23. května 2014 se koná od 18.00
i v modlitebně Církve československé husitské v Žižkově sboru v Nechanicích.

Vystoupí komorní sbor Cantus Feminae z Nechanic pod vedením sbormistra Petra Semeráka.

Srdečně vás zveme!

Pozdrav z Nechanic

Jedna vlaštovka jaro nedělá, říkává se. Myslím, že předjaří by ale mohla ohlašovat. Mohla by ohlašovat, že zimy a nepohody už bylo dost. Mohla by být znamením, že přichází teplo, pohoda, úsměv, radost. Každým rokem netrpělivě vyhlížím, kdy se první otužilý posel prolétne nad naším stavením.

Měli jsme u nás v Nechanicích „dlouhou zimu“. Naši náboženské obci CČSH chyběl pastýř-farář-duchovní. Scházeli jsme se pravidelně, ale jako bezdomovci s velkými obtížemi. Pokračovat ve čtení „Pozdrav z Nechanic“

Mrzne až praští

Venku mrzne jen praští, sluníčko ozařuje přemrzlý sníh, až oči přecházejí. A já jsem v teple svého domova a vařím. Dávám si záležet, v tomto extrémním počasí je třeba dodávat tělu zvlášť důkladně kalorie, živiny, lipidy, sacharidy… Žádná nahnilá zelenina, zkažené maso, žluklá vajíčka…všechno čerstvé! Vždyť nemůžu své strávníky zklamat nebo jakkoli ošidit! Hotovo, to to voní! Radost prázdných žaludků je veliká. Pokrm mizí v trávícím ústrojí, v očích září spokojenost, i poděkování se dočkám. Pokračovat ve čtení „Mrzne až praští“