Hlad

Kázání o 4. neděli po Zjevení Páně, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Jsme nasyceni, ale hladovíme. Máme co pít, ale žízníme. Čímpak to asi je?

S prázdným žaludkem se dlouho žít nedá. To nám potvrdí každý bezdomovec a všichni hladoví tohoto světa. Zvláštní je, že i my, kteří nouzí netrpíme, pociťujeme někdy hlad a od toho hladu nám nepomůže ani vrchovatý nákupní vozík z obchoďáku. S prázdným žaludkem se opravdu nedá žít, ale plný žaludek také není všechno.

Učedníci to jistě mysleli dobře, když vybízeli zjevně vyhladovělého Mistra, aby něco pojedl. On je však překvapil oznámením, že on má k nasycení pokrm, který oni neznají. Vše je možné. Koupil asi někde nějakou specialitu, nebo dostal buchty či cukroví od slitovných žen – jak se to nám, starým mládencům, občas stává. Ježíš však pokračuje: „Mým pokrmem je činit vůli toho, který mě poslal dokonat jeho dílo.“ A pak říká ještě jiné podivné věci – o setbě a o žni…

Kromě tělesného hladu existuje i hlad duchovní. Duše hladoví po živém Bohu, po jeho lásce. Hladovíme po dobrých vztazích. A čím více o nich mluvíme, tím více se jich nedostává. Přitom stačí jedno: činit vůli živého Boha, pěstovat dál, co on zasel, sklidit to, co vyrostlo, aby bylo dost pro všechny, nejen pro mě, abych i já mohl sytit hladovějící…

Co Bůh zasel, je agapé – obětavé vztahy, ochota obětovat sebe za druhého, snaha nedopustit, aby bližní strádal, aby byl člověk či Bůh osamělý (ano, i Bůh může být osamělý), nepřipustit, aby lidé umírali sami ve svých beznadějích… Co Bůh zasel, to chce, abychom nechali vyrůst a sklidili: česky se tomu produktu říká l….

Už jsem to slovo dnes vyslovil a hanba je vyslovit znova – šlapali po něm ti před námi a my zašlapáváme dál, co ještě zůstalo, co se ještě trošku zelená…

Nejen chlebem živ jest člověk… Ošetřeme pošlapaná pole, okopejme a zalijme to, co se ještě zelená, poprosme velkého Rozsévače, aby dosel to, co je zničeno, aby napravil, co se ještě napravit dá, aby bylo co jíst, aby naše duše neměly hlad…

Ještě je čas…

Jedl jsem bagetu
v církevním bufetu
(bylo tam hlučno).

Pak vedle bufetu
držel jsem dietu
(jen mravoučno).

Bože, kéž tvé Slovo sytí.
Ať všechno neskončí…
…v nebytí.

Napsat komentář