Je jen jeden Bůh

Kázání o 18. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

V současnosti jsou velmi dobře prodejné postoje, kdy brojíme proti penězům, majetku a veškerému bohatství vůbec. Záměrně říkám prodejné, jelikož takto nešťastně je to v naší společnosti nastaveno. Média z jedné strany glorifikují bohaté a mocné, na straně druhé bohatým a slavným „jdou po krku“. Využíván je pouze ten, kdo se právě hodí do připravovaného pořadu nebo kauzy. Je zapotřebí zvýšit sledovanost? Není nic jednoduššího, než uspořádat třeba golfový turnaj celebrit na podporu libovolného dětského domova. Ti se umí zubit do kamery! Přidají nějaký ten vtip, do kasičky koruny a všichni ve zprávách na vlastní oči uvidí, jak se jejich televize zajímá o nešťastné děti. Médium, které takovou atrakci uvede, se zviditelní a dobře zhodnotí.

Hodí se časem poštvat proti vymóděným, dříve využitým účastníkům charitativních akcí jejich obdivovatele a prodat je znovu, ale v negativním světle? Také žádný problém. Dobře nastavená kamera dokáže cokoliv. „Podívejte se na ty zhýralce, jejich auta, vily s bazénem a tučná konta. To mají vytahané z vašich kapes a z podvodů! Podívejte, jak rozvrácené je jejich soukromý. Je to hanba národa, tihle slavní boháči.“

Televizní stanice, která známé tváře chytí kdesi na švestkách při nemravnostech, se, jak jinak, dobře zviditelní a zase jen získá. Je to taková nekonečná mediální hra, o jejíž nízkosti víme, ale v podstatě nic nenamítáme. Samozřejmě, že nic není jen černobílé, jak se ukazuje, ale mnoho lidí, kteří visí na bulváru, takto bohužel uvažuje. Ohlupovat lidi je docela prosté. Nač se zbytečně zabývat okolnostmi. Ty stejně nikoho nezajímají. Jednoduché je říci: Boháč je špatný člověk, peníze jsou metla lidstva. Jen chudáci jako vy, vážení diváci, jsou spravedliví a poctiví. Něco podobného nás učili už ve škole. Učili a dobře naučili! Má to ovšem jeden háček. U nás chudí, jak je známe z pohádek, skoro nejsou, ale téměř všichni lidé touží být nechutně bohatí. Hráz mezi chudými a bohatými už není, jak kdysi bývala. Co ale zůstává, je fakt, že nikdy neplatilo a neplatí rovnítko – boháč je špatný a zlý a chudák je poctivý a skromný.

Tyhle naivní a zjednodušené představy bourá i Pán Ježíš, který v tomto případě nehledí na plné stodoly, ale na prázdná srdce. Ježíš nás učí neúnavně hledat to nejcennější, Boží přítomnost, a to dokonce všemi prostředky. Zde ovšem platí jedna zásada. Získat se pro Boha „všemi prostředky“ je možné pouze tehdy, pokud to dokážeme jeho metodami. Lidské chápání daného návodu je nepřípustné. To se vždy obrátí proti nám samým, protože tím sledujeme jiné zájmy, než ty, o které nám má jít především.

Pán Ježíš pro správné pochopení věci podává podobenství o nepoctivém správci. Nesmíme si je však vysvětlovat tím způsobem, že Pán schvaluje správcovu nepoctivost a nechává mu v jeho šibalství volnou ruku. Tak to samozřejmě není. Ježíš chce poukázat na fakt, kterému rozumíme; tedy, že peníze mají velkou moc a umíme-li s nimi dobře zacházet, mohou nám dobře posloužit. Jak je budeme využívat, záleží pak jen na nás samých. Pokud je budeme shromažďovat pod polštář a večer za zamčenými dveřmi počítat, nic dobrého nám nepřinesou.

Jestliže je ale dokážeme použít pro dobrou věc, umíme s nimi dobře hospodařit. Jednak si, jako zmiňovaný správce, získáme ty, kterým právě pomohly, byť by šlo i o nevábně vyhlížející bezdomovce, kteří je využijí po svém, jak tušíme, ale, a to je důležité, dokážeme, že to dobré hospodaření myslíme vážně.

Přestaňme proto démonizovat peníze a přisuzovat jim všechno zlé, ale používejme je rozvážně a moudře, nejen ke svému prospěchu. Tak to také dělá hodně slavných a bohatých. Sumy, které vydávají na potřebné, jsou obrovské. A i když se při tom někteří chovají jako komedianti, odpusťme jim to, je to koneckonců jejich profese. Přejme si a modleme se za to, aby bylo víc takových, kteří pochopili, že Bůh je jen jeden a bohatství, které z jeho milosti mají, dokáží potřebným rozdávat z dobrého srdce. Jen tak se totiž peníze dokáží proměnit na lásku, která bude Pánem odměněna. Amen

Napsat komentář