Král s velkým K

Kázání na poslední neděli církevního roku (J 18,33-37; ekumenický lekcionář cyklu B), uveřejněno v Českém zápase 48/2012.

Sestry a bratři, denně se modlíme (pokud se modlíme): „… neboť tvé je království i moc i sláva, na věky“. Modlíme se k Pánu Ježíši, modlíme se tedy ke Králi.

Království je společnost, ve které vládne král. V království neboli monarchii, na rozdíl od demokratického státu, vládne jeden člověk, panovník, tedy osoba, která panuje, je to tedy pán se svrchovanou pravomocí, který rozhoduje o všem sám. Má to tu výhodu, že moudrý, osvícený panovník vládne dobře, rozhodování se nerozmělňuje debatami a hádkami v parlamentě a dalších zvláštních institucích. Špatný panovník, mocipán a despota může naopak, nekontrolován okolím, zkazit co se dá.

Pán Ježíš je dobrý král, král z nebe seslaný, moudrý a laskavý panovník, Boží Syn, jehož moc je nevýslovná a milosti síla nevypravitelná, Král s velkým K. Jeho království trvá navěky. Kdo jej respektuje jako svrchovaného Krále, bude žít navěky s ním.

Čím je pro nás Ježíš? Modlíme se ke Králi; není to však jen moje dávno otřepaná fráze? Nejsem jako ten Pilát, který jen něco „papouškoval“ a nerozuměl ničemu? Nemyslíme si při modlitbě „ano, král, ale vocáď pocáď”? Není to pro nás jen jedna z historických postav? Kdyby tu byl teď tělesně s námi, nevydali bychom ho taky katům, s podobnou poznámkou jako Pilát „jsem snad já Žid?“

Není nám nakonec celý Pán Ježíš lhostejný? Cítíme a věříme a jsme vděční, že právě za mé hříchy trpěl a zemřel? Žijeme v radostném vědomí, že i nad smrtí zvítězil, slavně vstal z mrtvých a že já vstanu z mrtvých s ním? Nekončí naše víra konstatováním „hlavně, abych to tu nějak doklepal“? Nekončí naše radost ze života tím beznadějným „už abych byl támhle za hřbitovní zdí“?

Ne každý pochopí, o co tu vlastně jde. Ježíšovo Království není z tohoto světa – je to Království Boží. Proto přišel Ježíš do tohoto světa, aby vydal svědectví pravdě. Ta pravda je nepříjemná, neboť říká, že jedinou cestou k věčnému životu je umřít za druhé.

Na oběti my kašlem odjakživa a proto budeme Ježíše ve svých srdcích znova a znova křižovat. Pryč s Králem, který má absolutně vždy pravdu a navíc vyžaduje pravdivost i od svých poddaných! My chceme raději žít ve státě s hádavým parlamentem, kde si může dělat každý co chce!

Zničit Krista se nám však nepodaří, neboť jeho moc je nevýslovná a milosti síla nevypravitelná a jeho je království i moc i sláva, na věky.

Král králů a Pán pánů stojí u dveří tvého srdce, člověče, a zdvořile klepe. Otevřeš­ li ty dveře, vejde, příbytek si u tebe učiní, poznáš jeho království a budeš s ním žít na věky. Amen.

Napsat komentář