Květná neděle

Kázání uveřejněné v ČZ 16/2011, Květná neděle, Mt 21,1-11

Květná neděle – den stlaní ratolestí na cestu, po níž přijíždí král. Den, kdy se chrámy zdobí květy a zelení na připomínku slavného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Čas radosti, zdánlivě zcela nelogické pro ty, kdo vědí, co se chystá, co se za pár dní stane.

Kristus, Boží Syn ví, že musí projít těžkou zkouškou, nevinný – musí být obětován. Již dávní proroci toto zvěstovali. Musí to tedy být pro něho pocity krajně nepříjemné – projíždět jásajícím davem a vědět, že titíž lidé jej budou zanedlouho bít, plivat po něm, všemožně jej tupit, že i ti nejoddanější jej ve strachu zapřou.

Jak by asi reagoval obyčejný člověk v Ježíšově situaci, kdyby věděl, co ho čeká? Nechci, jako mnozí teologové, zlehčovat lidskou statečnost. Naše historie zná mnoho mučedníků, kteří dokázali pro záchranu bližních obětovat život vlastní. I když měli třeba na vybranou. I když se mohli na bližní vykašlat. I když zde mohli prožít dlouhý, pohodlný život. Mučedníci známí i bezejmenní, trpěli často stejně jako Kristus na kříži, možná i víc, v čekání na smrt v kriminálech, mučírnách, koncentračních táborech…

Někdy stačilo málo a byli z toho venku – stačilo přestat být hrdinou, potlačit v sobě vědomí, že pomoc bližnímu je důležitá, přestat pomáhat, stačilo kolaborovat, podepsat spolupráci, udat, někdy prostě jen odvolat to, o čem byli skálopevně přesvědčeni, že je dobré.

Neučinili tak, radši zemřeli. Tito lidé však museli mít perspektivu, vize, vidět dál, než na dřevo kříže, do plamenů hranice či do plynové pece. Někdy možná Boha za vším sotva tušili, bylo jim však jasné, že za dobrou věc je nutno se postavit, že cesta bolestné oběti je pro ně samé lepší, než třebas dlouhý, ale pokřivený život. Za tím vším, za obranou čistého svědomí, za schopností rozlišení dobrého od zlého, za lidskou statečností, láskou, jdoucí až za hrob, stojí vždy živý Bůh.

Ježíš, Boží Syn, věděl, co ho čeká, co musí v nejbližších dnech podstoupit. Možná to nevěděl do detailů – vždyť kromě hříchu se stal zcela člověkem. Do poslední chvíle, v největším utrpení se dovolával Boží vůle. Bylo mu však jasné, že musí projít cestou smrti.

Nyní ještě je situace jiná. Král vjíždí do Jeruzaléma za ovací davů. Divný král. Nejede ve zbroji, na koni, jede na oslovi, vlastně oslátku, dosud nesedlaném. Nevím, proč se používá slovo osel jako nadávka. Je to zvíře někdy těžko zvladatelné, tvrdohlavé, když si

postaví hlavu, tak prostě nejede, dělej co dělej. Není to však tvor hloupý. Odedávna slouží člověku. V Kristově době byl hlavním dopravním a přepravním prostředkem chudších lidí, vydělávajícím na živobytí. Takový trabant Kristovy doby, ovšem trabant se zvířecí duší. Unese velký náklad, někdy je přetěžován, zachází se s ním všelijak, někdy se „šprajcne“ – že nepůjde dál, vždy se však nakonec s člověkem dohodne. Oslí život – to je taková služba, otročina, veliká oběť pro člověka. Právě takové zvíře si vybírá ke svému vjezdu do Jeruzaléma Pán Ježíš. Byla by to velká čest – být oslem, zvířetem často lidmi pohrdaným a nést na hřbetě Krále světa, Božího Syna…

V tom Kristově slavném vjezdu je za vším velká symbolika. Vše je dáno, vše je předurčeno. Jak byste asi reagovali vy, kdyby neznámí lidé přišli za vámi a řekli: „Dejte nám vaše auto, Pán je potřebuje!“ Za tou žádostí o oslátko pro Krista musel stát Duch svatý, aby majitel pochopil.

Ten „hloupý“ mladý oslík, bez jakékoliv předchozí „taxíkářské“ praxe, není vůbec tvrdohlavý, nevzpouzí se, veze Krále městem – vrchol oslí kariéry, v Bibli se o něm bude psát. A přece mu budou omezení lidé dál spílat a používat jeho jméno jako nadávku „ty hloupý osle“ – hříšní lidé, sami hloupí, stejní jako ti, kteří křižovali toho, kdo na oslíkovi jel.

Je Květná neděle. Přijíždí Král. Ne v brnění na koni, ne v opancéřované limuzíně ani v neprůstřelném papa mobilu. Ne se světskou mocí, která je pomíjivá a končí v hrobě, ale s mocí, danou od Boha, vítězící i nad smrtí. Přijíždí Král, přijíždí na oslátku, Boží Syn, jediný bez hříchu, přijíždí, aby nás, hříšné, spasil, pokud o to ovšem stojíme.

Napsat komentář