Lékař

(Ekumenický lekcionář cyklu B, 6. neděle po Zjevení Páně)

V tomto všelijak trpícím, všelijak tělesně i duševně nemocném světě, v čase, kdy i samo zdravotnictví onemocnělo, neškodí zamyslet se nad tím, „jehož zsinalostí lékařství nám způsobeno“ (Iz 53,5 – kralický překlad), tj. Pánem Ježíšem Kristem, jako nejvyšším lékařem.

Při čtení dnešního evangelia se mi vynořily dávné vzpomínky z dětství. Ležel jsem doma se zápalem plic, byla noc, ale lampička svítila, nemohl jsem spát. Ve dvě hodiny v noci zazvonil u dveří zvonek. Když rodiče otevřeli, za dveřmi stál MUDr. Novotný, náš obvodní lékař, již starší pán, který poznal hrůzy války, stál tam a nesměle se omlouval – že nemůže spát, a tak se šel projít a vidí, že se u nás svítí, a tak se jde podívat, jak se hochovi daří. Prohlédl mne, usmál se, pohladil a zas odešel do noci. Bylo mi hned o mnoho lépe. Když jsem se pak již uzdravoval, přišla mne navštívit, také již starší, učitelka klavíru slečna Pachová. Přinesla tehdy vzácné pomeranče a noty, s tím, že doufá v mé brzké uzdravení – až to půjde, že budu moci zase trošku cvičit. Usmála se, pohladila mne a odešla. Bylo mi hned o mnoho lépe. A když jsem se uzdravil, chodil jsem najednou do hodin klavíru, k té trošku zachmuřené, přísné pedagožce, velice rád. Proto dnes chápu ten zázrak, kdy Ježíš přistoupil k nemocné Šimonově tchyni, vzal ji „jen“ za ruku a horečka ji opustila a ona se rázem uzdravila.

Proto dnes chápu úspěšnost Ježíšovy lékařské praxe, kdy k němu přinášeli všechny tělesně i duševně nemocné, s nadějí, že je uzdraví. Nejen, že je přinášeli s nadějí uzdravení; on tu naději nezklamal.

Úspěšný byl, a dodneška je, tento bez vlastní ordinace putující lékař proto, že na prvním místě je u něj vždy pacient. Nechybí tu prostě vztah mezi lékařem a pacientem, založený ještě na jiných hodnotách, než jsou peníze. Ty peníze zajisté jsou ke zdravotní péči také zapotřebí. Myslím však, že vzájemný vztah, v němž ten druhý je důstojnější mne samého, by i těch peněz hodně ušetřil. A bez tohoto vztahu jsou veškeré služby za peníze pouhou prostitucí. Tak je to ale i s kněžským a každým jiným stavem: jakákoliv nelaskavá služba přestává být službou, neuzdravuje, naopak, přitěžuje. Už slyším poznámky Velkých Cyniků: „Kdo z lékařů je spokojen s platem, ať jde léčit černoušky do Afriky!“ Na to se dá odpovědět jen, že to není zas tak špatný nápad. Také už slyším posměšky na adresu pacientů: „Druhým byste radili, sami sebe neuzdravíte! Tak si jděte za tím svým Ježíšem! Druhé uzdravoval, sám sebe neuzdravil!“ (L 4,23) Na to se dá odpovědět jen, že Ježíš zvítězil nad smrtí.

Mám jít za Ježíšem? Milerád. Zajisté pomůže. Třeba mi do cesty pošle lékaře, který mne ošetří, a nejen léky, hrazenými či nehrazenými pojišťovnou, ale i pozdravem, podáním ruky, úsměvem, pozorností, mile, rád. Znám takové. Dosud nevymřeli. Jsem tomu rád.

Napsat komentář