Malý velký muž

Kázání o 24. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Je mi sympatický ten vzrůstem malý, velmi bohatý, svým okolím neoblíbený, hříšný celník Zacheus. Celníci bývali odjakživa z mnohých důvodů neoblíbení. Tak i na Zachea ukazovali jeho spoluobčané: Hříšný člověk! Asi byl opravdu hříšný, třeba coby celník zbohatl nečistým způsobem. Možná mu jeho bohatství záviděli. Byl také malého vzrůstu. Byl možná bohatý, ale lidsky osamělý. Kdo by s takovým zbohatlým prťavcem kamarádil! Když do Jericha přišel Ježíš, ten malý mužík by na něj přes dav zvědavců neviděl. Věděl si však rady. Nedbal možného posměchu davu a vylezl na strom. Tolik jej chtěl vidět! Je otázkou, proč jej chtěl vidět. Možná jen z pouhé zvědavosti, jako ostatní.

Možná od něj ve své lidské osamělosti něco podvědomě očekával. Každopádně pro to, aby Ježíše viděl, udělal, co se dalo – překonal svou malost tím, že vylezl na strom. Chtěl vidět a taky viděl. On, malý hříšný človíček, vystoupil nad dav velkých čumilů a stálo to za to. Hledal Ježíše v nepřehledné tlačenici a také našel.

Otázkou je, kdo koho vlastně hledal a našel. Bylo to oboustranné – ti dva se hledali navzájem. Akdo hledá, nalézá. Boží milost se stala skutkem. Ježíš spatřil Zachea na stromě, oslovil jej jménem, řekl mu ať sleze, oznámil mu, že bude jeho hostem.

Tentokrát neplatilo, že kdo se povyšuje, bude ponížen. Zacheus, muž malý vzrůstem, velký touhou, vyvýšil se nad lidskou prostřednost, aby viděl na Ježíše. A viděl. Setkal se s ním. A dostalo se mu – malému mužíkovi a velkému hříšníkovi – té cti být Ježíšovým hostitelem.

Oč my jsme jiní! Krčíme se v davu, libujeme si v naší lidské malosti, Kristus jde kolem nás, neviděn, ztrácí se v naší prostřednosti, lhostejnosti, nezájmu. A vyčníváme-li něčím z davu, bývá z toho jen ostuda. Nehledáme, neprosíme, užíváme si – bezejmenná masa, podobná prvomájovému průvodu, jen prápory se nám stářím rozpadají – nečekáme nic od Ježíše, čekáme na smrt. A když nás přesto Ježíš zavolá, kalkulujeme, jak to udělat, aby to moc nestálo. „Pojď, Ježíši, do bufetu, na skleničku, popijeme a půjdeme dál, každý svou cestou, ať můžu hřešit dál!“ Vylezme z toho šedého davu, ze své lidské malosti, odkud není rozhled, někam výš, abychom viděli na Krista – on nás už hledá, vyhlíží. Syn člověka přichází, aby hledal a spasil, co zahynulo. Amen.

Napsat komentář