Nové přikázání?

kriz_upiceKázání na IV. neděli po Velikonocích (J13,31-35; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 17/2013.

Co je vlastně nového na Ježíšově přikázání lásky? Vždyť slova „budeš milovat svého bližního jako sebesamého“ znali učedníci shromáždění kolem Pána v jeruzalémském večeřadle velmi důvěrně od dětství ze Zákona Mojžíšova (Lv 19,18).Třeba takový Jidáš, odbíhající právě odposlední večeře do tmy zradit Pána jeho protivníkům, si mohl klidně trousit na cestu pod vousy, že ten Ježíš stejně není nijak originální. Kdyby si ovšem na ta Ježíšova slova vůbec počkal. Pravda, Ježíšovo nové přikázaní je na první poslech hodně podobné slovům knihy Leviticus. Avšak láska, o níž Pán mluví, ta nezůstává u pouhých slov. Její řeč je hlubší. Je to řeč činů. A právě ta je onímnovým. Láska, kterou Pán Ježíš mezi své učedníky přináší, má totiž velikou sílu. Dosud nevídanou. S neskrývanou odvahou a v jejím jménu boří Kristus na cestě za potřebnými hradbu litery příkazů a zákazů Zákona. Pokračovat ve čtení „Nové přikázání?“

Kázání na diecézním shromáždění

p10001891S 16,1-13, Sk 1,15-26, J 21,15-25
 Promluva na diecézním shromáždění 27.4.2013 v Pardubicích

Milé sestry a milí bratři,
sešli jsme se dnes ke svému každoročnímu řádnému, ale po sedmi letech i k volebnímu diecéznímu shromáždění, a tak první dvě biblická čtení se hodně dotýkají naší volby a toho, čím je ovlivněna. Kdo z nás by se mohl srovnávat s prorokem, knězem a posledním izraelským soudcem Samuelem? A přece i o něm je řečeno, že příliš dal na to, co měl před očima. Je dobré si to v pokoře uvědomit, je dobré si uvědomit, že i my dáváme na to, jak kdo vypadá, jak je výřečný, případně jaké má zkušenosti a jak si myslíme, že bude hájit naše zájmy. Ale právě to biblické slovo nám připomíná, že to není to nejdůležitější a že Hospodin hledí na srdce. Pokračovat ve čtení „Kázání na diecézním shromáždění“

Biskupem byl zvolen Pavel Pechanec

pechanec_02Dne 27. dubna 2013 byl v odpoledních hodinách na mimořádném diecézním shromáždění v Husově sboru v Pardubicích osmým biskupem královéhradeckým zvolen Mgr. Pavel Pechanec.

Řádné diecézní shromáždění v dopoledních hodinách zvolilo mimo jiné nové laické členy ústřední rady za královéhradeckou diecézi, kterými jsou br. Mgr. Roman Zejda a br. Mgr. Pavel Tuček.

Slavnostní bohoslužba s biskupskou ordinací  a instalací se bude konat v sobotu 18. května 2013 od 14.00 v Hradci Králové ve Sboru kněze Ambrože. Pokračovat ve čtení „Biskupem byl zvolen Pavel Pechanec“

Rozhovor s bratrem biskupem Štěpánem Kláskem

P1000189
bratr biskup Štěpán Klásek na diecézním shromáždění v Pardubicích 27. dubna 2013

(rozhovor otištěný v Českém zápase 17/2013)

Bratr biskup Štěpán Klásek se loučí po 14 letech s působením v čele královéhradecké diecéze. Položili jsme mu v této souvislosti několik otázek.

Co pokládáte za klady, případně zápory ve vaší diecézi a církvi?

Největší náš problém vidím v tom, že v nás vždy není dostatek vděčnosti za jedinečný čas milosti a svobody, ve kterém nyní můžeme žít a sloužit. A klad tedy vidím tím pádem zase v tom, anebo spíše v těch, kteří nejen věrně slouží v našich sborech, ale také inspirativně hledají nové cesty k rozvíjení vlastního společenství. V naší diecézi jsem vděčný za letní tábory, ale i za další setkání, která se dotýkají dětí, mládeže, střední generace, seniorů či rozmanitých skupin spojených zájmem o dialog víry s vědou, uměním, službou atd. Pokračovat ve čtení „Rozhovor s bratrem biskupem Štěpánem Kláskem“

Odchází, ale neumírá

stepan_janske_lazne
biskup Štěpán Klásek na synodě duchovních v Janských Lázních 2008

Jaksi nevím, jak začít. Ani s tím názvem si nevím rady: „Bratr biskup odchází?“ Nebo: „Díky za všechno, bratře biskupe?“ Či snad „Sbohem (rozuměj – s Bohem), bratře biskupe?“ Všechno to vypadá jako nějaký nekrolog. Bratr Štěpán Klásek však zatím, chvála Bohu, neumírá. A to jsem moc rád.

Štěpána znám dlouhá léta. Potkal jsem jej poprvé v Pardubicích při setkání mládeže Církve bratrské, kde jsem měl tenkrát domov a kam Štěpán zavítal, snad ještě jako student na praxi, už nevím, s partou mladých lidí. Pak jsem jej potkal, to už měl po vojně, coby mladého faráře v Liberci, kam jsem zase zavítal na setkání mládeže CČSH já. Pokračovat ve čtení „Odchází, ale neumírá“

Pravý pastýř nežene, pravý pastýř vodí

dobry_pastyr_upiceKázání na III. neděli po Velikonocích (J10,22-30; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 16/2013.

Ve vzpomínkách turisty po Izraeli jsem kdysi četla, jak se ocitl u napajedla právě ve chvíli, kdy pastýři z různých směrů přivedli své ovce. Oni sami utvořili hlouček, povídali si a mezitím se jejich stáda beznadějně promíchala. Ten turista na to hleděl s velkým podivem a běžel se pastýřů ptát, co si počnou. Ti se jenom usmívali a říkali, ať si počká. Po nějaké chvíli se opět rozešli každý svým směrem, začali ovce volat a jejich ovečky se, každá za svým pastýřem, poslušně rozdělily. Pokračovat ve čtení „Pravý pastýř nežene, pravý pastýř vodí“

Saul se stává Pavlem

Kázání na II. neděli po Velikonocích (Sk 9,1-19a; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 15/2013.

Tradicí naší církve bývá, že se v nedělních homiliích zaměřujeme převážně na texty evangelijní. Odpusťte mi prosím pro jednou, ale chtěl bych se dnes věnovat textu prvnímu, tedy zprávě z knihy Skutků apoštolských, a sice tématu obrácení Saula, vášnivého pronásledovatele právě mladé, vznikající křesťanské církve, na Pavla, věrného a ještě vášnivějšího obránce víry v Ježíše Krista. Jedná se totiž o téma velice aktuální, potřebné a nebojím se napsat i duchovně dobrodružné. Pokračovat ve čtení „Saul se stává Pavlem“

Pozvání do Hradce

Zveme do Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové (Ambrožova 729) na následující setkání: 25. dubna od 18 hodin: večer poezie Jana Skácela. Recitují Kateřina Francová a Dušan Hřebíček.

Květná neděle v Machově

libalova_machovV odpoledních hodinách na Květnou neděli se v Machově rozezněl irský folk hudební skupiny Chvíle z Hronova. Celý koncert byl uskutečněn za spolupráce náboženské obce Machov v čele s paní farářkou paní Olgou Líbalovou. I když venku bylo velmi mrazivé počasí s ledovým větrem, účast místních byla vysoká a měla zástupce ve všech věkových kategoriích.
Kapela vytvořila v kostele osobitý styl charakteristický nakažlivou energií a irskou rytmikou, které spolu s křehkou krásou tradičních písní zpívaných česky i anglicky uchvátily celé publikum. Tento koncert se pořádal již podruhé a doufáme,že se stane tradicí na každou Květnou neděli. Za krásnou atmosféru a umělecký prožitek děkujeme paní farářce Olze Líbalové a hlavně členům hudební skupiny Chvíle z Hronova, které přejeme do budoucna hodně úspěchů v tvorbě a v osobním životě.

Jarmila Šenková (převzato z ČZ 14/2013)

Učedníci a zavřené dveře

liberec03Kázání na I. neděli po Velikonocích (J13,31-35; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 14/2013.

Milé setry a milí bratři! Pokoj vám! Tak máme po Velikonocích! Můžeme se vrátit k našim běžným životům. Můžeme se zavřít zpět do pracovních povinností, běžných starostí a strachování. Můžeme, ale nemusíme! Záleží totiž jen na nás a na tom, zda jsme se setkali s živým Kristem. Dnešní čtení se vztahují ke dvěma zavřeným dveřím, za kterými se ocitají učedníci. První jsou dveře z Janova evangelia, které zavřeli učedníci sami. Jsou to dveře strachu a smutku zamčené před vnějším světem. Učedníci totiž ztratili svého Mistra, který byl pověšen na kříž a pohřben. Dnes po třech dnech je hrob prázdný. Nechápou, co se děje. Byl tam a už není! A tu náhle stojí uprostřed nich! Živý a mluvící! Vyzývá je k při jetí Ducha svatého. To samé se jim stane i za týden díky pochybujícímu Tomášovi. Opět jsou spolu. Opět za zavřenými dveřmi. Opět stojí uprostřed nich. A díky tomu Tomáš vyznává: „Můj Pán, můj Bůh.“ Pokračovat ve čtení „Učedníci a zavřené dveře“