Pomoc pro Haiti

Ředitelka Diakonie a misie Církve československé husitské se obrací na věřící dopisem:

Pokoj vám, milé sestry a bratří. Nikoho z nás jistě nenechává lhostejným osud zemětřesením zničeného ostrova Haiti. Po záchranářských pracích nastane dlouhodobá a vyčerpávající obnova základní infrastruktury a tvorby základních podmínek pro život obyvatel. Pokračovat ve čtení „Pomoc pro Haiti“

Golem

Církev československá husitská Město Hořice, Městské muzeum a Městská knihovna Hořice

si dovolují vám nabídnout účast na projektu:

„GOLEM – NAJDI SVŮJ ŠÉM“,

který je pořádán při příležitosti letošního 400. výročí smrti vynikajícího židovského učence rabi Jehudy Leva ben Becalel, zvaného Maharal či rabi Lev. Pokračovat ve čtení „Golem“

Naprázdno?

Kázání v Broumově 7. 2. 2009 (Ž 105,2-5; Iz 55,6-11; Lk 8,4-15)

Boží slovo. Padá na lidi jako na zem déšť, sníh či přehršle zrnek. Vypadá jako nadarmo vydávané.
Co je s Božím slovem dnes? Biblí je na miliony. Kolik je rukou, které doma bibli otevřou, kolik očí, které se zadívají, kolik myslí, které nad přečteným rozjímají, kolik srdcí, která se otevřou Boží výzvě? Pokračovat ve čtení „Naprázdno?“

Odešla farářka ThMgr. Jiřina Heřmanová

V úterý 21. října se rodina, přátelé, představitelé církve a věřící náboženské obce Velký Vřešťov a Hořice naposledy rozloučili v Malé obřadní síni strašnického krematoria s dlouholetou farářkou Církve československé husitské ThMgr. Jiřinou Heřmanovou. Sestra farářka prožila na vřešťovské faře při obětavé službě Bohu, církvi a lidem dlouhých 27 let. Velký Vřešťov a Hořice byly prvním místem její kněžské služby, kam nastoupila v únoru roku 1976 po ukončení teologických studií a kněžském vysvěcení, a zároveň i místem jediným, kde prožila celou svou aktivní službu. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného, kdyby ve svém rodném listě neměla jako datum narození uvedeno 11. září 1914. Důvodem k tomuto závažnému rozhodnutí byl slib, který dala v těžké životní situaci Bohu – za záchranu a uzdravení svého jediného syna vystudovat bohosloveckou fakultu a jít sloužit tam, kde bude třeba. A tak v době, kdy jiní odcházejí na zasloužený odpočinek, vystudovala s vyznamenáním Husovu bohosloveckou fakultu, opustila Prahu, v níž prožila celý život, a vydala se na venkov, kde prožila v nelehkých podmínkách téměř tři desítky let. Své práci se věnovala s plným nasazením a těšila se velké úctě a respektu nejen mezi věřícími. I přes postupně přicházející zdravotní potíže nechtěla ani slyšet o odchodu na odpočinek, a tak vytrvala v nelehké službě takřka do svých devadesáti let! Posledních pět let života prožila v domově důchodců v Roudnici nad Labem, kde ve čtvrtek 9. října t. r. ve věku 94 let zemřela.

K „dušičkám“

Bůh je naše útočiště, naše síla,
pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Žalm 46, 2

Milá sestro, milý bratře, milí přátelé, nastalo období podzimu, kdy příroda hýří nekonečnou záplavou barev, jsou nám dopřány poslední teplé paprsky slunka pro příjemné výlety, je ukončena sklizeň a příroda se připravuje na zimu, děti začaly chodit znovu do školy a také se pomalu blíží první listopadové dny.

1. listopadu si připomínáme den Mučedníků a svědků Páně a 2. listopadu Památku zesnulých. V den Památky zesnulých vzpomínáme na své blízké zesnulé, rodinné příslušníky, přátele a známé. Chodíme na hřbitovy a se vzpomínkou v srdci klademe na místa odpočinku nádherné květiny a zapalujeme svíčky. Nad zapálenou svíčkou si v myšlenkách vybavujeme ty krásné a nezapomenutelné chvíle, kdy jsme mohli být s ním nebo s nimi. Vybavuje se nám tvář milovaného, jeho úsměv, poslední chvíle, kdy byl ještě živý nablízku, slova, kterými pomohl, povzbudil nebo jenom řekl, jak nás má moc rád. V tyto okamžiky na rty nám přichází i modlitby. Modlíme se za jejich spočinutí v Boží náruči v blízkosti Ježíše Krista s vděčností za Jeho oběť pro nás na kříži a s nadějí ve vzkříšení.

Tyto naše blízké si připomeneme při
POBOŽNOSTI SE VZPOMÍNKOU NA ZESNULÉ,
která se bude konat
VE STŘEDU 29. ŘÍJNA 2008
v 18,30 HOD. v kostele Krista Spasitele ve Frýdlantě

Jak je v naší církvi zvykem, při této pobožnosti čteme jména našich zesnulých. Tato jména je možné napsat předem na kartičku (obětinku) a donést tuto kartičku do farní kanceláře nebo ji zaslat poštou nebo zaslat jenom přání přečíst jméno drahého zesnulého formou sms nebo e-mailem na standardní kontakty náboženské obce.

Naživu nás udržuje víra

Kázání o 1. neděli po Velikonocích, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Velikonoční svátky máme za sebou, dobu postní jakbysmet. Prožíváme relativně klidné období, v němž se dle liturgického kalendáře „až tak moc neděje“. Toto zdání je ale klamné. Stále se něco děje. Právě v klidné a pohodové době, kdy je takříkajíc po všem, může přijít událost, která radikálně změní náš život. Pokračovat ve čtení „Naživu nás udržuje víra“

Hlad

Kázání o 4. neděli po Zjevení Páně, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Jsme nasyceni, ale hladovíme. Máme co pít, ale žízníme. Čímpak to asi je?

S prázdným žaludkem se dlouho žít nedá. To nám potvrdí každý bezdomovec a všichni hladoví tohoto světa. Zvláštní je, že i my, kteří nouzí netrpíme, pociťujeme někdy hlad a od toho hladu nám nepomůže ani vrchovatý nákupní vozík z obchoďáku. S prázdným žaludkem se opravdu nedá žít, ale plný žaludek také není všechno. Pokračovat ve čtení „Hlad“

Oslav mě u sebe, Otče…

Kázání o 2. neděli postní, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Otázka, zda existuje Bůh, neměla pro žida starozákonní doby žádný smysl. Jeho život byl zcela zakořeněn ve vztahu k Bohu. Vnějším vyjádřením tohoto postoje byla modlitba. V tzv. „velekněžské“ modlitbě Ježíšově je zmíněno vše, co učinil, co dělá a má v plánu uskutečnit Bůh Otec. Její úvod, který nechává do druhé neděle postní zaznít letošní kazatelský plán, sice nerespektuje tradiční rozdělení Ježíšovy velekněžské řeči na tři části blízké oddílům modlitby obsažené v prvokřesťanském spisu Didaché – zaznívá jen prvá pasáž, v níž se Ježíš obrací k Bohu se zřetelem na sebe (v. 1-5) a část druhého oddílu, ve kterém se hovoří o apoštolech (v. 6-8) – ale i těchto osm veršů bohatě postačuje k přiblížení Božího spasitelského plánu: Ježíš ze své věčnosti vstoupil do časnosti, aby každému dal možnost dojít tam, kam se on, po skončení svého poslání, vrátil. Kdo užije této záchranné možnosti, kdo se otevře Božímu zjevení a uvěří, že Ježíš je Božím vyslancem, a kdo zachová své nebeské příbuzenství (Boží moc není despotickou vládou), ten na soud nepřijde, nýbrž přejde svou smrtí do života na výsluní Spasitelovy slávy. Pokračovat ve čtení „Oslav mě u sebe, Otče…“

Služebník a svědek Kristův

Kázání na druhou neděli po Zjevení Páně, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Vánoce skončily a nám nezbývá než vymést vývěsní skříňky na našich sborech a farách, vyměnit obrázky a ve sborových výkazech zúčtovat se starým rokem. Písmo ale připomíná, že konec je jen zdánlivý, že betlémské slovo o světle a teple Boží milosti volá člověka, že Kristus se nám proto zjevil, aby nás učinil svými služebníky a svědky. Čteme tedy v Janově evangeliu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Slovo se stalo tělem, aby nás přivedlo zpět k Bohu, přes všechny naše výhrady a předsudky. Pokračovat ve čtení „Služebník a svědek Kristův“

Promluva u vánočního stromu

Vážení přátelé, letošní adventní období je kratší, neboť poslední čtvrtá adventní neděle vyjde na Štědrý den, takže za týden touto dobou se již budete chystat zasednout ke štědrovečerní tabuli. Dnešní adventní setkání na tomto místě je tedy letos poslední, a tak bych se rád s vámi zamyslel nad přáním, které v blízkosti Vánoc často zaznívá. Mnozí si v těchto chvílích přejí bohatého Ježíška. Asi není potřeba vysvětlovat, že tím myslí především bohatou vánoční nadílku pod stromečkem. Pokračovat ve čtení „Promluva u vánočního stromu“