Zápisky z nevšedního víkendu v Betlémě

mladez_betlemDen první

V pátek po poledni jsme se vydali z Prahy směrem na sever. Procestovali jsme snad polovinu republiky a slunce dávno zapadlo za obzor, než jsme dorazili do Betléma. Myslím ten Betlém v Janských Lázních, který je rekreačním střediskem naší církve.

Cesta byla sice dlouhá, ale vesele nám ubíhala, protože skupina mladých husitů se dokáže zabavit i v omezeném prostoru automobilu. Přivítalo nás přívětivé světlo, které zářilo z rozsvícených oken Betléma. Vše nasvědčovalo tomu, že celocírkevní setkání mládeže již začalo. Pokračovat ve čtení „Zápisky z nevšedního víkendu v Betlémě“

Pokoušení

Kázání v Broumově v postě 2011
Gn 2,15–17; 3,1–7 a Mt 4,1–11

Jak jinak říci ty nejpodstatnější věci života než mýtem? Už pro starověké kultury to byl nejjednodušší způsob. Mýty se zabývají člověkem a podstatou jeho vztahů. Bible řadu mýtů přebírá ze svého okolí, ale biblický autor je přeříká jinak, přeznačí je. Říká především, že hlavní roli pro člověka ve všem hraje Hospodin Bůh. Pokračovat ve čtení „Pokoušení“

Za bratrem biskupem Jaromírem Tučkem

Ve věku 77 let zemřel 18. února bratr biskup Jaromír Tuček. Narodil se v Hradci Králové, kde se mu dostalo základního i středního vzdělání. V roce 1951 byl přijat na Husovu československou bohosloveckou fakultu a po jejím absolvování byl 16. října 1955 patriarchou Františkem Kovářem v Husově sboru v Praze-Vršovicích vysvěcen na kněze. Po vojenské službě působil nejprve jako duchovní v Pardubicích, pak byl ustanoven farářem v Lanškrouně a následně ve Frýdlantu v Čechách. Pokračovat ve čtení „Za bratrem biskupem Jaromírem Tučkem“

In Memoriam biskupa Jaromíra

Podělím se o pár útržků ze svých vzpomínek na bratra Jaromíra Tučka, kterému jsem na konci roku 1959 předával náboženskou obec Frýdlant v Čechách. Tehdy byl ještě svobodný mládenec, kterému jsem byl pak za svědka na jeho svatbě v Mikulášském chrámě v Praze a později i kmotrem jeho synu.

Naše bratrské vztahy pokračovaly až do našeho stáří. Vzájemně jsme se navštěvovali a byli si vědomi toho, že každé setkání může být to poslední, když vezmeme v úvahu naši chátrající tělesnou schránku. Sledovali jsme odchody na věčnost našich vrstevníků v duchovenské službě. Bylo v tom něco osudového, že jsem se jím nechal přemluvit, abych mu po deset let pomáhal ve funkci diecézního tajemníka a zároveň administrátora několika náboženských obcí v okolí Hradce. Byl jsem šedou eminencí, která dbala na dodržování lhůt všech výkazů a hlášení. Ač povahou jsme byli různí, zůstali jsme si blízcí nejen svým bydlištěm, ale i kritickým pohledem na dění v církvi i ve světě kolem nás.

Ty poslední chvíle pro něho nebyly lehké. Měl vždy tolik vůle žít a prosadit své názory. Jestliže však ten, který nás má ve svých rukou, rozhodl jinak, než jsme si přáli, musíme to přijmout s pokorou, neboť jemu patříme v životě i ve smrti. Boží jméno budiž pochváleno.

 

Buďme lampou, ne reflektorem

Kázání uveřejněné v ČZ 9/2011, 5. neděle po Zjevení Páně, Mt 5,13-20, 1K 2,1-16

Nejspíš jste už mnohokrát slyšeli tu výzvu „Buďte světlem světa a solí země“. Podvědomě cítíme, co se po nás chce, ale jak často máme příležitost a čas se nad tím zamyslet? Co znamená být světlem světa? Dnes je nám horem dolem vtloukáno do hlavy, že ať děláme, co děláme, musíme v tom být nejlepší a všichni to musí vidět a ocenit. To by nás mohlo vést k dojmu, že máme svítit nejvíc ze všech a pokud možno barevně. Světlo však má lidem sloužit k tomu, aby ve tmě nezakopli, aby se jim dobře četlo nebo dobře vykonávaly různé činnosti. Nebo aby jen navozovalo příjemnou atmosféru. Málokdo chce mít doma reflektor, na kterém by se dala smažit vajíčka, protože při něm se nedá dělat nic. Zato obyčejných žárovek a svíček máme každý dost a dost. Pokračovat ve čtení „Buďme lampou, ne reflektorem“

Dopis biskupa ke shromáždění náboženských obcí L. P. 2011

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem!

Římanům 12, 21

Milé sestry a milí bratři, účastníci letošního shromáždění náboženské obce,

ta výzva apoštola Pavla z listu Římanům je biblickým heslem pro rok 2011 a já věřím, že ji smíme vztáhnout i na sebe, nejen jako na jednotlivce, ale i na naše rodiny, sbory a celé církevní společenství. Pokračovat ve čtení „Dopis biskupa ke shromáždění náboženských obcí L. P. 2011“

Vánoční hvězda pomohla zaplaveným

vanocni_hvezdaJaké budou Vánoce v 349 rodinách v Hrádku nad Nisou a okolí, které v srpnu loňského roku zasáhla ničivá, blesková povodeň? Bude to čas radosti? Jak můžeme pomoci? Tyto naše lidské otázky a obavy stály na počátku projektu naší diakonie „Poselství vánoční hvězdy“ -výzvy pro všechny, kdo chtějí ně­ koho, byť neznámého, ale člověka potřebného o Vánocích potěšit. Pokračovat ve čtení „Vánoční hvězda pomohla zaplaveným“

Pojďme za Ježíšem

Kázání uveřejněné v ČZ 4/2011, 3. neděle po Zjevení Páně, Mt 4,12-23

Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Ale nezůstal doma v Nazaretě; usadil se v Kafarnaum u Galilejského jezera. Poznal, že nadešel jeho čas a úkol, „aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti“ (Mt 4,14-16 dle Iz 8,23-9,1). Pokračovat ve čtení „Pojďme za Ježíšem“

Královské pozvání

Kázání uveřejněné v ČZ 7/2011, Mt 5,21–37

Stará židovská legenda vypráví zvláštní příběh. Když Mojžíš přijal Zákon a sestoupil zpět na zemi, přišel satan k Hospodinu a zeptal se: „Kde je vlastně Tóra? Hledal jsem ji po celé zemi a nenašel ji.“ Bůh odpověděl: „Obrať se na Mojžíše.“ Satan se tedy odebral k Mojžíšovi a zeptal se: „Kam jsi dal Tóru, kterou jsi dostal od Boha?“ Mojžíš odpověděl: „Kdo jsem já, že se na mě obracíš?“ Vtom zasáhl Hospodin. „Mojžíši, jsi lhář!“ Mojžíš odvětil: „Pane světa, chtěl jsi opravdu, abych se ujal otcovství pokladu jako je tento?“ Bůh na to řekl Mojžíšovi: „Když projevuješ tolik pokory, bude tedy od nynějška spojena Tóra s tvým jménem; bude se nazývat Zákon Mojžíšův.“ Pokračovat ve čtení „Královské pozvání“