In Memoriam biskupa Jaromíra

Podělím se o pár útržků ze svých vzpomínek na bratra Jaromíra Tučka, kterému jsem na konci roku 1959 předával náboženskou obec Frýdlant v Čechách. Tehdy byl ještě svobodný mládenec, kterému jsem byl pak za svědka na jeho svatbě v Mikulášském chrámě v Praze a později i kmotrem jeho synu.

Naše bratrské vztahy pokračovaly až do našeho stáří. Vzájemně jsme se navštěvovali a byli si vědomi toho, že každé setkání může být to poslední, když vezmeme v úvahu naši chátrající tělesnou schránku. Sledovali jsme odchody na věčnost našich vrstevníků v duchovenské službě. Bylo v tom něco osudového, že jsem se jím nechal přemluvit, abych mu po deset let pomáhal ve funkci diecézního tajemníka a zároveň administrátora několika náboženských obcí v okolí Hradce. Byl jsem šedou eminencí, která dbala na dodržování lhůt všech výkazů a hlášení. Ač povahou jsme byli různí, zůstali jsme si blízcí nejen svým bydlištěm, ale i kritickým pohledem na dění v církvi i ve světě kolem nás.

Ty poslední chvíle pro něho nebyly lehké. Měl vždy tolik vůle žít a prosadit své názory. Jestliže však ten, který nás má ve svých rukou, rozhodl jinak, než jsme si přáli, musíme to přijmout s pokorou, neboť jemu patříme v životě i ve smrti. Boží jméno budiž pochváleno.

 

Buďme lampou, ne reflektorem

Kázání uveřejněné v ČZ 9/2011, 5. neděle po Zjevení Páně, Mt 5,13-20, 1K 2,1-16

Nejspíš jste už mnohokrát slyšeli tu výzvu „Buďte světlem světa a solí země“. Podvědomě cítíme, co se po nás chce, ale jak často máme příležitost a čas se nad tím zamyslet? Co znamená být světlem světa? Dnes je nám horem dolem vtloukáno do hlavy, že ať děláme, co děláme, musíme v tom být nejlepší a všichni to musí vidět a ocenit. To by nás mohlo vést k dojmu, že máme svítit nejvíc ze všech a pokud možno barevně. Světlo však má lidem sloužit k tomu, aby ve tmě nezakopli, aby se jim dobře četlo nebo dobře vykonávaly různé činnosti. Nebo aby jen navozovalo příjemnou atmosféru. Málokdo chce mít doma reflektor, na kterém by se dala smažit vajíčka, protože při něm se nedá dělat nic. Zato obyčejných žárovek a svíček máme každý dost a dost. Pokračovat ve čtení „Buďme lampou, ne reflektorem“

Dopis biskupa ke shromáždění náboženských obcí L. P. 2011

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem!

Římanům 12, 21

Milé sestry a milí bratři, účastníci letošního shromáždění náboženské obce,

ta výzva apoštola Pavla z listu Římanům je biblickým heslem pro rok 2011 a já věřím, že ji smíme vztáhnout i na sebe, nejen jako na jednotlivce, ale i na naše rodiny, sbory a celé církevní společenství. Pokračovat ve čtení „Dopis biskupa ke shromáždění náboženských obcí L. P. 2011“

Vánoční hvězda pomohla zaplaveným

vanocni_hvezdaJaké budou Vánoce v 349 rodinách v Hrádku nad Nisou a okolí, které v srpnu loňského roku zasáhla ničivá, blesková povodeň? Bude to čas radosti? Jak můžeme pomoci? Tyto naše lidské otázky a obavy stály na počátku projektu naší diakonie „Poselství vánoční hvězdy“ -výzvy pro všechny, kdo chtějí ně­ koho, byť neznámého, ale člověka potřebného o Vánocích potěšit. Pokračovat ve čtení „Vánoční hvězda pomohla zaplaveným“

Pojďme za Ježíšem

Kázání uveřejněné v ČZ 4/2011, 3. neděle po Zjevení Páně, Mt 4,12-23

Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Ale nezůstal doma v Nazaretě; usadil se v Kafarnaum u Galilejského jezera. Poznal, že nadešel jeho čas a úkol, „aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti“ (Mt 4,14-16 dle Iz 8,23-9,1). Pokračovat ve čtení „Pojďme za Ježíšem“

Královské pozvání

Kázání uveřejněné v ČZ 7/2011, Mt 5,21–37

Stará židovská legenda vypráví zvláštní příběh. Když Mojžíš přijal Zákon a sestoupil zpět na zemi, přišel satan k Hospodinu a zeptal se: „Kde je vlastně Tóra? Hledal jsem ji po celé zemi a nenašel ji.“ Bůh odpověděl: „Obrať se na Mojžíše.“ Satan se tedy odebral k Mojžíšovi a zeptal se: „Kam jsi dal Tóru, kterou jsi dostal od Boha?“ Mojžíš odpověděl: „Kdo jsem já, že se na mě obracíš?“ Vtom zasáhl Hospodin. „Mojžíši, jsi lhář!“ Mojžíš odvětil: „Pane světa, chtěl jsi opravdu, abych se ujal otcovství pokladu jako je tento?“ Bůh na to řekl Mojžíšovi: „Když projevuješ tolik pokory, bude tedy od nynějška spojena Tóra s tvým jménem; bude se nazývat Zákon Mojžíšův.“ Pokračovat ve čtení „Královské pozvání“

Prolomit krunýř ledu

Kázání uveřejněné v ČZ 2/2012, Vznik CČS, J 2,13-22

Druhé neděli po Novém roce letos předcházejí dva významné dny. 6. ledna si křesťané tradičně připomínají Zjevení Páně – navštívení Tří králů; 8. leden je dnem vzniku naší církve.

Evangelium určené právě pro tento důležitý den naší církve najdeme vzácně shodně u všech čtyř evangelistů. Jan příběh uvádí hned na začátku po prvním Ježíšově zázračném činu, kdy při svatbě v Káni Galilejské proměnil vodu ve víno. Ježíš (před nedávnem v Káni dárce radosti), nyní rozzlobený soudce na chrámovém nádvoří. Ježíšovo rozzlobení nechápou ani sami učedníci. Čteme, že to všechno pochopili až po Kristově vzkříšení. Pokračovat ve čtení „Prolomit krunýř ledu“

Do nového roku

Kázání uveřejněno v ČZ 1/2011, 2. neděle po Vánocích, Ef 1,3-14

Chvalozpěv z úvodu listu Efezským je i pro nás, dnešní křesťany, inspirativní nejen vděčností vůči Bohu, kterou je naplněn a která z něho doslova vyvěrá a zaplavuje všechny v dosahu tohoto slova, ale také tím, jakým způsobem nahlíží na náš lidský život a dějiny světa. Pokračovat ve čtení „Do nového roku“

Zemřela sestra farářka Naďa Brázdilová

Sestra farářka Naďa Brázdilová zemřela náhle 28. prosince 2010. Byla první ženou s úplným teologickým vzděláním, která přijala svátost svěcení kněžstva v Církvi československé husitské v roce 1947. Církev se se sestrou Naďou Brázdilovou rozloučí ve středu 5. ledna ve 13 h v obřadní síni hřbitova v Trutnově.