Vzpomínka

V Čáslavi vzpomněli při bohoslužbách 125. výročí (narozen 7. 5. 1886) svého bývalého předsedy rady starších, starosty města a poslance br. Ferdinanda Práška. Zasloužil se o vybudování tamního sboru, v parlamentu hájil zájmy naší církve a ve 30. letech minulého století byl místopředsedou ústřední rady.

18. kurz varhaníků a zpěváků naší církve přede dveřmi

Místem letošního setkání varhaníků a zpěváků naší církve se stává poprvé Hradec Králové, a to ve dnech 5. srpna – 13. srpna. Jeho vedoucím je už poosmnácté Zdeněk Kovalčík a spirituálem bratr emeritní patriarcha Josef Špak. Kurz se koná pod patronací královéhradeckého biskupa br. Štěpána Kláska a je otevřen zájemcům z celé církve – začátečníkům i pokročilým. Pokračovat ve čtení „18. kurz varhaníků a zpěváků naší církve přede dveřmi“

Setkání na cestě

Kázání uveřejněné v ČZ 19/2011, 2. neděle po Velikonocích, Lk 24,13-35

Učedníci jsou zpražení. Už je to třetí den a nic. Nic se nestalo. Zázrak se nekonal. Je to téměř poválečný popis, člověk vidí tu pustinu vně i uvnitř, jak jdou tu přibližně jedenáctikilometrovou pouť bez entuziasmu, bez vize, bez budoucnosti. Učedníci s ničím nepočítají, a potká je zázrak. Učedníci stojí v zármutku, a mluví s nimi sám Pán. Ještě to nevědí, ještě neutíkají za ostatními, příběh se teprve rozvíjí, ale Bůh už je zde. Ačkoli je pořád šero, pořád se připozdívá, Pán už je tu a řeší. Řeší jejich – naši skepsi. Pokračovat ve čtení „Setkání na cestě“

Květná neděle

Kázání uveřejněné v ČZ 16/2011, Květná neděle, Mt 21,1-11

Květná neděle – den stlaní ratolestí na cestu, po níž přijíždí král. Den, kdy se chrámy zdobí květy a zelení na připomínku slavného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Čas radosti, zdánlivě zcela nelogické pro ty, kdo vědí, co se chystá, co se za pár dní stane. Pokračovat ve čtení „Květná neděle“

Pro oči nevidíme

Kázání uveřejněné v ČZ 14/2011, 4. neděle postní, J 9,1-41

Co svět světem stojí, přesněji, co člověk na světě stojí, zkoumá jej. Od stvoření až podnes se stále snažíme všechno, co jde, prozkoumat, prohlédnout, poznat. K přízvisku člověk rozumný, kterým jsme se označili, by se dalo přidat i člověk šmejdivý. Pokračovat ve čtení „Pro oči nevidíme“

Zápisky z nevšedního víkendu v Betlémě

mladez_betlemDen první

V pátek po poledni jsme se vydali z Prahy směrem na sever. Procestovali jsme snad polovinu republiky a slunce dávno zapadlo za obzor, než jsme dorazili do Betléma. Myslím ten Betlém v Janských Lázních, který je rekreačním střediskem naší církve.

Cesta byla sice dlouhá, ale vesele nám ubíhala, protože skupina mladých husitů se dokáže zabavit i v omezeném prostoru automobilu. Přivítalo nás přívětivé světlo, které zářilo z rozsvícených oken Betléma. Vše nasvědčovalo tomu, že celocírkevní setkání mládeže již začalo. Pokračovat ve čtení „Zápisky z nevšedního víkendu v Betlémě“

Pokoušení

Kázání v Broumově v postě 2011
Gn 2,15–17; 3,1–7 a Mt 4,1–11

Jak jinak říci ty nejpodstatnější věci života než mýtem? Už pro starověké kultury to byl nejjednodušší způsob. Mýty se zabývají člověkem a podstatou jeho vztahů. Bible řadu mýtů přebírá ze svého okolí, ale biblický autor je přeříká jinak, přeznačí je. Říká především, že hlavní roli pro člověka ve všem hraje Hospodin Bůh. Pokračovat ve čtení „Pokoušení“

Za bratrem biskupem Jaromírem Tučkem

Ve věku 77 let zemřel 18. února bratr biskup Jaromír Tuček. Narodil se v Hradci Králové, kde se mu dostalo základního i středního vzdělání. V roce 1951 byl přijat na Husovu československou bohosloveckou fakultu a po jejím absolvování byl 16. října 1955 patriarchou Františkem Kovářem v Husově sboru v Praze-Vršovicích vysvěcen na kněze. Po vojenské službě působil nejprve jako duchovní v Pardubicích, pak byl ustanoven farářem v Lanškrouně a následně ve Frýdlantu v Čechách. Pokračovat ve čtení „Za bratrem biskupem Jaromírem Tučkem“

In Memoriam biskupa Jaromíra

Podělím se o pár útržků ze svých vzpomínek na bratra Jaromíra Tučka, kterému jsem na konci roku 1959 předával náboženskou obec Frýdlant v Čechách. Tehdy byl ještě svobodný mládenec, kterému jsem byl pak za svědka na jeho svatbě v Mikulášském chrámě v Praze a později i kmotrem jeho synu.

Naše bratrské vztahy pokračovaly až do našeho stáří. Vzájemně jsme se navštěvovali a byli si vědomi toho, že každé setkání může být to poslední, když vezmeme v úvahu naši chátrající tělesnou schránku. Sledovali jsme odchody na věčnost našich vrstevníků v duchovenské službě. Bylo v tom něco osudového, že jsem se jím nechal přemluvit, abych mu po deset let pomáhal ve funkci diecézního tajemníka a zároveň administrátora několika náboženských obcí v okolí Hradce. Byl jsem šedou eminencí, která dbala na dodržování lhůt všech výkazů a hlášení. Ač povahou jsme byli různí, zůstali jsme si blízcí nejen svým bydlištěm, ale i kritickým pohledem na dění v církvi i ve světě kolem nás.

Ty poslední chvíle pro něho nebyly lehké. Měl vždy tolik vůle žít a prosadit své názory. Jestliže však ten, který nás má ve svých rukou, rozhodl jinak, než jsme si přáli, musíme to přijmout s pokorou, neboť jemu patříme v životě i ve smrti. Boží jméno budiž pochváleno.