O modlitbě

Kázání o 10. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Určitě se vám mnohým, sestry a bratři, někdy v životě stalo, že do rozhovoru s vámi náhle někdo, když zjistil, že jste křesťany, vložil konstatování: „Modlit se neumím“ nebo „neznám žádnou modlitbu“. Možná někdy přišla i výzva od onoho dotyčného: Nauč mne to, nauč mne nějakou modlitbu. Právě z těchto otázek a výzev jasně vystupuje možná snad i hluboká neznalost člověka o modlitbě a jejím zkreslování. Slyšíme-li tato slova, vysvítá nám zcela jasně fakt, že mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že vědí, co je modlitba. Jejich vnímání této skutečnosti, pro křesťana zcela běžné, ale na druhou stranu velice zvláštní a slavnostní, se omezuje na modlitbu jen jako na sbírku krásných slov, která jsou vyřčena většinou o bohoslužbách či jiných svátostných i mimosvátostných příležitostech. Vždy však ústy, lidskými ústy, která dovedou jak „milovat“ tak ničit. Pokračovat ve čtení „O modlitbě“

Posedlí mezi námi

Kázání o 4. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Biblická zpráva o uzdravení posedlého na břehu Genezaretského jezera u pohanské Gerasy je podnětná k zamyšlení jak nad jednáním samotného nemocného, tak lidí kolem něho, jeho spoluobčanů; my se soustředíme na toho posedlého: Je typem nepoddajných, žádné jiné autority – ani Boha (kterého nezná) – nedbajících lidí ve všech dobách, i dnes. Jen ta podoba či důvod jejich ďábelství bývá jiná: někdy alkohol, jindy drogy či jiná posedlost (pyromanie = žhářství, sexuální násilí aj.). Pokračovat ve čtení „Posedlí mezi námi“

Vzdát se své moci a autority

Kázání o 2. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

V armádě platí docela jiná pravidla než v „obyčejném“ životě. Slovo, rozkaz zde má naprosto zvláštní závaznost. Neuposlechnout nařízení znamená zradit velitele. Setník vystupující v našem dnešním evangeliu by o tom mohl dlouze vyprávět. Jako velitel vojenského oddílu měl velikou zodpovědnost, ale také stejně zavazující autoritu. Každé slovo musel dlouze zvažovat, protože jeho rozhodnutí a nařízení byla se všemi důsledky s vojenskou kázní ihned splněna. Mohl chybovat, stejně jako triumfovat. Jednoduše řečeno, co rozkázal, ať dobré či špatné, stalo se bez prodlení. Pokračovat ve čtení „Vzdát se své moci a autority“

Stojíme ještě o spásu?

Kázání o 6. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu C

Za svůj nedlouhý život jsem už stačil vypozorovat, že jako křesťané máme někdy tendenci pohrdat světem nebo se od něj v lepším případě alespoň distancovat, neboť svět je námi vnímán jako zkažený, plný hříchu a nikterak se neslučuje s Božím královstvím, ke kterému jsme povoláni a které přece neustále hledáme. A věřte mi, přátelé, přehlíživý postoj ke světu není správný a ani z biblického hlediska oprávněný. Pokračovat ve čtení „Stojíme ještě o spásu?“

Čím nás obdarují letošní Velikonoce?

Kázání na Hod Boží velikonoční, ekumenický lekcionář cyklu C

A tak stojíme opět u bran velikonočních svátků. Možná, že nás někdy neinspirují k tolika přípravám jako svátky, které jsme nedávno prožili. Možná, že to jakoby někdy odráželo i rozpaky světa nad jejich velikonočním poselstvím a vlastně nad tím celým dějem, který evangelia líčí. Vždyť když si to dnes uváděné slovo v evangeliu přečteme, nebudeme daleko pocitu, že ani učedníci, ti, kteří s Ježíšem v jeho pozemském čase chodili, si s tím, co se o prvních Velikonocích dělo, moc rady nevěděli. Kristus jim sice řekl, že nejen musí zemřít, aby svůj spasitelný úkol pro svět a ve světě dokonal, ale také že vstane ve třech dnech z mrtvých. Že bude živ. Jak se po těch bolestných událostech Golgoty těšili a toto slíbené očekávali. Ženy, které ho před třemi dny provázely ke hrobu, již s rozbřeskem jitra dne po sobotě přicházejí. Možná také s určitou nadějí, ale také s vonnými mastmi, aby jeho mrtvé tělo pomazaly a vzdaly mu i tímto způsobem svou úctu a vyjádřily svou vděčnost. Nic jim v tom nebrání. Kámen uzavírající hrob je odvalen. Jakoby vše bylo pro ně připraveno. Ale tělo Pána Ježíše zde nenašly. Jejich nejistota by mohla být hned rozptýlena. Zní jim hlas dvou nebeských poslů, jak těmto postavám tehdy říkali, s velikým ujištěním a připomenutím: „Není zde, byl vzkříšen.“ Vzpomeňte si, že vám to říkal. Pokračovat ve čtení „Čím nás obdarují letošní Velikonoce?“

Robot, tunelář, šibal

Kázání o 3. neděli postní, ekumenický lekcionář cyklu C

Když ve své hře uvedl Karel Čapek poprvé v historii slovo „robot“, jistě nečekal, že bude mít takový celosvětový ohlas a že nalezne i v českých luzích tak nadšené následovníky. Slova, kterých si dnes chceme všimnout a která svým novým významem obohacují v současnosti nejen slovník náš, ale vysílají svůj signál i za hranice naší vlasti, jsou slova „tunelář“ a „šibal“. Zatímco koncem 80. let minulého století bychom si pod přízviskem tunelář představili nanejvýš zaprášeného chlapíka, který se sevřenými rty a sveřepým výrazem v podzemí vrtá či buší do skály za účelem zprůchodnění cesty pro ostatní, o několik let později toto slovo dostalo zbrusu nový význam. Pokračovat ve čtení „Robot, tunelář, šibal“

Stůjme pevně v Pánu

Kázání o 2. neděli postní, ekumenický lekcionář cyklu C

Když Pán Ježíš směřoval do Jeruzaléma, přišlo za ním několik farizeů a varovali ho: „Měl bys utéci z Galileje, král Herodes tě chce zabít!“ Na první pohled by se z této zprávy někomu mohlo zdát, že farizeové stáli za Ježíšem, že se o něho strachovali, a proto ho přišli varovat. Možná se i oni sami bláhově domnívali, že je Pán uposlechne a třeba i pochválí za „neohroženost, s jakou ho přišli varovat za zády krále“, a do Jeruzaléma se nevydá. Takový byl zřejmě jejich plán a nutno říci, že nebyl tak špatně vymyšlen. Na lidi jako oni by asi zapůsobil. Pokračovat ve čtení „Stůjme pevně v Pánu“