Malý velký muž

Kázání o 24. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Je mi sympatický ten vzrůstem malý, velmi bohatý, svým okolím neoblíbený, hříšný celník Zacheus. Celníci bývali odjakživa z mnohých důvodů neoblíbení. Tak i na Zachea ukazovali jeho spoluobčané: Hříšný člověk! Asi byl opravdu hříšný, třeba coby celník zbohatl nečistým způsobem. Možná mu jeho bohatství záviděli. Byl také malého vzrůstu. Byl možná bohatý, ale lidsky osamělý. Kdo by s takovým zbohatlým prťavcem kamarádil! Když do Jericha přišel Ježíš, ten malý mužík by na něj přes dav zvědavců neviděl. Věděl si však rady. Nedbal možného posměchu davu a vylezl na strom. Tolik jej chtěl vidět! Je otázkou, proč jej chtěl vidět. Možná jen z pouhé zvědavosti, jako ostatní. Pokračovat ve čtení „Malý velký muž“

I my jsme zvání ke svobodě

Kázání o 22. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

To slovo Janova evangelia, které je nám kazatelským plánem naší církve doporučeno na den velikého svátku naší země, 28. říjen, v němž si připomínáme zrození svého svobodného státu po první světové válce, je možné slyšet i při některých jiných, také významných příležitostech. Např. v den světové reformace, který je také připomínán v tomto říjnovém čase. Možná, že bychom toto slovo mohli zaslechnout i při příležitosti dnů, ve kterých si připomínáme po nových dnech a létech své nesvobody její znovunabytí po druhé světové válce. A možná, že by nám zaznělo blízce i při připomínce nedávného darování svobody po čtyřiceti opět nesvobodných a pro mnohé bolestných rocích. Pokračovat ve čtení „I my jsme zvání ke svobodě“

Odpouštět pořád?

Kázání na 20. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Ježíš nás učí, že zlo nemáme oplácet zlem, nýbrž že máme odpouštět. Ne jednou, ne dvakrát, ale třeba i sedmkrát za jeden den. V Matoušově podání se na otázku odpouštění ptá sám Petr a zdá se mu, že sedmkrát je dost. Ale dostává odpověď – ne sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát. Nejde o to, aby si člověk dělal čárky až do téměř pěti set. Právě naopak, jde o to, aby si vůbec žádné čárky nedělal a odpouštěl pořád. Pokračovat ve čtení „Odpouštět pořád?“

Je jen jeden Bůh

Kázání o 18. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

V současnosti jsou velmi dobře prodejné postoje, kdy brojíme proti penězům, majetku a veškerému bohatství vůbec. Záměrně říkám prodejné, jelikož takto nešťastně je to v naší společnosti nastaveno. Média z jedné strany glorifikují bohaté a mocné, na straně druhé bohatým a slavným „jdou po krku“. Využíván je pouze ten, kdo se právě hodí do připravovaného pořadu nebo kauzy. Je zapotřebí zvýšit sledovanost? Není nic jednoduššího, než uspořádat třeba golfový turnaj celebrit na podporu libovolného dětského domova. Ti se umí zubit do kamery! Přidají nějaký ten vtip, do kasičky koruny a všichni ve zprávách na vlastní oči uvidí, jak se jejich televize zajímá o nešťastné děti. Médium, které takovou atrakci uvede, se zviditelní a dobře zhodnotí. Pokračovat ve čtení „Je jen jeden Bůh“

Veľká radosť

Kázání o 17. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Keď Ježíš hovorí o Božom kráľovstve, približujú sa k nemu hlavne hriešnici, aby ho počúvali. Farizejom a zákonníkom sa to nepáči. Reptajú proti tomu: „Tento hriešnikov prijíma a jedáva s nimi.“ Ježišove slová sa dotýkajú sŕdc týchto hriešnikov a vedú ich k obráteniu z ciest temných na cesty Božie. Farizeji a zákonníci sa považovali byť vyvolenými Bohom a sú to tí, ktorí si myslia, že sú mu najbližšie. Pokračovat ve čtení „Veľká radosť“

Příteli, pojď dopředu

Kázání o 15. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Když jsem se zamyslel nad větou, která popisuje, jak Ježíš pozoroval ty, kteří si vybírají a derou se o přední místa, představil jsem si lidskou strkanici, která se děje na tolika místech okolo nás. V novém obchodním domě, na koncertě slavného zpěváka, na večerním banketu okolo švédských stolů či v naší politice. V lidské povaze je neustále se drát kupředu, být první tam, kde se mi může dostat potěšení pro můj žaludek, kde můžu obohatit svůj byt novou věcí, popřípadě se pochlubit setkáním se slavným zpěvákem, sportovcem či se jinak zviditelnit. Patřit k těm, kteří mají nejlepší auto, nejvíc vydělávají nebo mají nejúspěšnější děti. Pokračovat ve čtení „Příteli, pojď dopředu“

Nedělat nebo posvětit?

Kázání o 14. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Bezvýchodná situace

Když nás navštíví nemoc, není to obvykle nic příjemného. Zvláště, je-li to nemoc, která o sobě dává stále vědět, která nás omezuje, spoutává. Někdy stačí „jen“ obyčejná bolest zubů a všechno ostatní jde stranou. Nic nás nezajímá. Myslíme jen na bolest. Jsme v jejím zajetí. A jsme ochotni udělat všecko pro to, aby naše bolest skončila. Žena v našem příběhu je nemocná už 18 let. Čteme o ní, že byla celá ohnutá a nemohla se narovnat. To se také asi neobešlo bez bolesti. Neříká se nám v tomto příběhu nic o tom, co už všechno podstoupila, co všechno už měla za sebou. Jak se nejdříve vzpírala, prala se svou nemocí, kolik nocí proplakala, jak se snažila, jak hledala pomoc, jak v sobě živila naději na možnost uzdravení nebo alespoň zlepšení svého stavu, naději, která s ubíhajícím časem pomalu skomírala – až zhasla docela. Měla své životní plány, chtěla mnoho věcí uskutečnit, někým být. To všechno je teď v prachu. Nezáviděníhodná situace. Bezvýchodná. Bezmocná. Pokračovat ve čtení „Nedělat nebo posvětit?“

Pravý a nepravý pokoj

Kázání  o 13. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Co s ohněm a rozdělením v duchovním životě, na cestě víry? Přiznávám, že s touto perikopou z Lukášova evangelia nejsem nějak moc srozuměna, dokonce musím přiznat, že se mi nelíbí, je mi nepříjemná. Pána Ježíše máme tolik rádi – jako toho vždy hodného, laskavého, moudrého, neubližujícího, chápajícího, milosrdného, odpouštějícího a přinášejícího pokoj, odpuštění, lásku a spásu všem. Vždyť nazýváme Ježíše „Knížetem pokoje“, „pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (J 14,27) – takovými slovy utěšuje Kristus ustrašené učedníky, „pokoj Páně“ – tak se několikráte zdravíme při bohoslužbě. Pokračovat ve čtení „Pravý a nepravý pokoj“

O modlitbě

Kázání o 10. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Určitě se vám mnohým, sestry a bratři, někdy v životě stalo, že do rozhovoru s vámi náhle někdo, když zjistil, že jste křesťany, vložil konstatování: „Modlit se neumím“ nebo „neznám žádnou modlitbu“. Možná někdy přišla i výzva od onoho dotyčného: Nauč mne to, nauč mne nějakou modlitbu. Právě z těchto otázek a výzev jasně vystupuje možná snad i hluboká neznalost člověka o modlitbě a jejím zkreslování. Slyšíme-li tato slova, vysvítá nám zcela jasně fakt, že mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že vědí, co je modlitba. Jejich vnímání této skutečnosti, pro křesťana zcela běžné, ale na druhou stranu velice zvláštní a slavnostní, se omezuje na modlitbu jen jako na sbírku krásných slov, která jsou vyřčena většinou o bohoslužbách či jiných svátostných i mimosvátostných příležitostech. Vždy však ústy, lidskými ústy, která dovedou jak „milovat“ tak ničit. Pokračovat ve čtení „O modlitbě“