Vědět, koho následujeme

Kázání o 24. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“ Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ Vždy k závěru církevního roku se vize konce světa a posledního soudu stává jedním z tradičních témat kazatelských zamyšlení. Krása jeruzalémského chrámu zmizela a zůstala jen zeď nářků, zbytek opěrné zdi chrámového nádvoří. Učedníci byli syny lidu, který kdysi byl lidem na cestě a chválil Boha v jednoduché stavbě přenosného stanu. V zemi zaslíbené pak vybudovali chrám a kamenné desky zákona uložili do jeho svatyně. A tento chrám byl předmětem obdivu učedníků. Ježíš Kristus obrací však jejich pozornost jiným směrem. Od toho, co mají před očima, k tomu ,co mají mít v srdci (viz 1 S 16,7nn). Pokušení přeceňovat to, co se módně nazývá „imidž“ tj. tvář, která tvoří náš vzhled společně s tím, co se o nás píše, ukazuje či mluví, trvá dodnes. Pokračovat ve čtení „Vědět, koho následujeme“

O uchu jehly trochu jinak

Kázání o 20. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Otevřeli jsme evangelium podle Marka na začátku desáté kapitoly, kde Ježíš obrací pozornost k mezilidským, partnerským vztahům. Je k tomu, zdá se, vyprovokován farizeji. Na jejich otázku, zda je muži dovoleno propustit manželku, odpovídá protiotázkou. „Co vám ustanovil Mojžíš?“ A oni odpovídají zcela v souladu s tradicí. Právo propustit ženu je dáno u Mojžíše a důvody, zajisté vždy odporné, kolísají od nevěry až k připálenému jídlu. Tedy, co není zakázáno, je povoleno. Tím se ovšem obsah a možnosti manželství a partnerských vztahů nevyčerpávají. Právní rámec zakázaného a povoleného vůbec nic nevypovídá o možnostech vztahu. Zákon je třeba chápat jinak. Pokračovat ve čtení „O uchu jehly trochu jinak“

Být dobrou solí

Kázání o 19. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Slova Pána Ježíše, od jejichž vyslovení uplynulo více jak dva tisíce let, neztratila svou platnost ani v dnešní době. Doba, ve které tato slova zaznívala, byla plná zvratů, byla to doba, kdy se začala bořit civilizace starého věku, kdy bylo lidstvo vyčerpáno válkami, armády táhly sem i tam, braly a plundrovaly vše, co bylo, a v lidech se rodila víra, že nadešel konec světa. Dozněly hlasy proroků a nastávala doba duchovní vlažnosti, doba farizeů a zákoníků. A do takové doby, do takových rozháraných poměrů, zaznívají Ježíšova slova, která lidem ukazují cestu i cíl. Pokračovat ve čtení „Být dobrou solí“

Vědomí svatosti našeho života

Kázání o 14. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

V Kafarnaum bylo toho dne nezvykle živo. Mnoho lidí přijelo hledat Ježíše, který jim předešlého dne poskytl zázračné pohoštění. Snad si od následného setkání slibovali další pokrm, snad cítili, že v jeho přítomnosti mohou být naplněna všechna jejich očekávání, všechny jejich životní naděje. Konečně už nebýt sám. Moci někomu věřit. Mít přítele, na kterého je spolehnutí. Přítele, kterému mohu zcela důvěřovat. Pokračovat ve čtení „Vědomí svatosti našeho života“

Pokora přijmout

Kázání o 10. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Až pohříchu často bývá vykládán text o nasycení zástupů jako předobraz nebeské hostiny a automaticky se Ježíšovu konání, při kterém rozmnoží dvě ryby a pět chlebů a nasytí jimi pětitisícový dav, přisuzuje nutně eucharistický charakter. Zároveň jsou však pohříchu často opomíjeny další nezanedbatelné skutečnosti, které k nám při této události promlouvají. K naší škodě se při biblických zázracích nezřídka tážeme, jakým způsobem se to mohlo stát, jak je to možné, ale otázka, která se vynořuje hned vzápětí – co nám Bůh tímto o sobě sděluje, žel Bohu, zůstává nezodpovězena. Pokračovat ve čtení „Pokora přijmout“

Vědět, kdy odpočívat

Kázání o 9. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Klidné místo k odpočinku vyhledává většina z nás. Utíkáme se do míst, kde je nám dobře. Tam relaxujeme a „dobíjíme svoje baterky.“ Způsob a místo odpočinku si volí každý z nás jiným způsobem. Někomu stačí, aby se uvelebil na své pohovce a zaposlouchal se do uklidňující hudby, jiný relaxuje na zahradě při drobné práci, další se uvolní procházkou parkem nebo lesem, kde třeba objímá silné stromy, aby z nich pro sebe nasál potřebnou energii. Poslední zmiňovaná relaxace je v současnosti hojně rozšířena a praktikuje ji nemálo lidí. Nakonec, proč ne? Příroda nikomu neublíží a procházka tichým hvozdem za občasného objímání statných kmenů zřejmě bude mít něco do sebe. Navíc, v přírodě si člověk uvědomí, že on sám je její součástí, stvořenou rukou svého Tvůrce. Pokračovat ve čtení „Vědět, kdy odpočívat“

Naplňovat den Páně

Kázání o 2. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář typu B

„Tak vás tady pěkně vítám!“ hlaholím do prořídlých kostelních lavic v nedělním ránu. Ozvěna nebo spíš dozvuk se nese sborem, který před mnoha desítkami let zbudovaly ruce našich předků. Každá cihla a každý trám zde vyrůstal po nemalém odříkání, kdy si nadšenci utrhávali od úst, aby mohl z bídy i z přesvědčení vyrůst krásný kostel, jejich útočiště a duchovní domov v dobách těžkých i všedních. Zasvětili tento svatostánek Mistru Janu Husovi, jehož odkaz nesly celé generace našich otců a dědů s myšlenkou, že jej předají svým potomkům. Pokračovat ve čtení „Naplňovat den Páně“

Nebesa otevřená i k naší naději a pomoci

(kázání na 1. neděle postní, ekumenický lekcionář cyklu B)

Právě v tomto čase, kdy jsme se přiblížili období, které se církev naučila prožívat jako období postní, období přípravy na vrcholící dílo Ježíšovy spásné cesty, nás církev tímto slovem evangelisty obrací ke svědectví evangelia, které líčí ty nejprvnější kroky Ježíšova spásného díla, kdy se vlastně o celém díle spásy rozhodovalo. Pokračovat ve čtení „Nebesa otevřená i k naší naději a pomoci“

Lékař

(Ekumenický lekcionář cyklu B, 6. neděle po Zjevení Páně)

V tomto všelijak trpícím, všelijak tělesně i duševně nemocném světě, v čase, kdy i samo zdravotnictví onemocnělo, neškodí zamyslet se nad tím, „jehož zsinalostí lékařství nám způsobeno“ (Iz 53,5 – kralický překlad), tj. Pánem Ježíšem Kristem, jako nejvyšším lékařem. Pokračovat ve čtení „Lékař“

Posílám vás

Kázání o 2. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu B

Když za učedníky přišla Marie z Magdaly a vykládala jim, že Pán byl vzkříšen, že je živ, že se jí ukázal, nevěřili. „Je to ženská a potrhlá – vždyť Pán z ní vyhnal sedm démonů,“ mysleli si možná. Neuvěřili ani Kleofášovi a jeho příteli, že se jim ukázal cestou do Emauz a večeřel s nimi. Bylo to příliš překvapivé, nepravděpodobné. Silnější než řeči jiných lidí – byť radostné – byly jejich nedávné vlastní zážitky: Ježíšovo zatčení, mučení a kříž. Ale Kristus je nechce nechat v truchlení a pláči. A tak se zjevuje i jim; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného. Nepřišel ale, aby káral, napomínal. Má s nimi jiný plán; má pro ně úkol, poslání: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (v. 15) Nejen židům, ale do celého světa a všem mají učedníci vyřídit evangelium = radostnou zprávu o záchraně a spáse. Je to zajímavé: Kristus neříká jako na začátku svého působení „Čiňte pokání“ ale „Kažte radostnou zvěst“: Kdo uvěří a přijme křest (to je ovšem omytí od hříchu), bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. Pokračovat ve čtení „Posílám vás“