Příteli, pojď dopředu

Kázání o 15. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Když jsem se zamyslel nad větou, která popisuje, jak Ježíš pozoroval ty, kteří si vybírají a derou se o přední místa, představil jsem si lidskou strkanici, která se děje na tolika místech okolo nás. V novém obchodním domě, na koncertě slavného zpěváka, na večerním banketu okolo švédských stolů či v naší politice. V lidské povaze je neustále se drát kupředu, být první tam, kde se mi může dostat potěšení pro můj žaludek, kde můžu obohatit svůj byt novou věcí, popřípadě se pochlubit setkáním se slavným zpěvákem, sportovcem či se jinak zviditelnit. Patřit k těm, kteří mají nejlepší auto, nejvíc vydělávají nebo mají nejúspěšnější děti. Pokračovat ve čtení „Příteli, pojď dopředu“

Nedělat nebo posvětit?

Kázání o 14. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Bezvýchodná situace

Když nás navštíví nemoc, není to obvykle nic příjemného. Zvláště, je-li to nemoc, která o sobě dává stále vědět, která nás omezuje, spoutává. Někdy stačí „jen“ obyčejná bolest zubů a všechno ostatní jde stranou. Nic nás nezajímá. Myslíme jen na bolest. Jsme v jejím zajetí. A jsme ochotni udělat všecko pro to, aby naše bolest skončila. Žena v našem příběhu je nemocná už 18 let. Čteme o ní, že byla celá ohnutá a nemohla se narovnat. To se také asi neobešlo bez bolesti. Neříká se nám v tomto příběhu nic o tom, co už všechno podstoupila, co všechno už měla za sebou. Jak se nejdříve vzpírala, prala se svou nemocí, kolik nocí proplakala, jak se snažila, jak hledala pomoc, jak v sobě živila naději na možnost uzdravení nebo alespoň zlepšení svého stavu, naději, která s ubíhajícím časem pomalu skomírala – až zhasla docela. Měla své životní plány, chtěla mnoho věcí uskutečnit, někým být. To všechno je teď v prachu. Nezáviděníhodná situace. Bezvýchodná. Bezmocná. Pokračovat ve čtení „Nedělat nebo posvětit?“

Pravý a nepravý pokoj

Kázání  o 13. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Co s ohněm a rozdělením v duchovním životě, na cestě víry? Přiznávám, že s touto perikopou z Lukášova evangelia nejsem nějak moc srozuměna, dokonce musím přiznat, že se mi nelíbí, je mi nepříjemná. Pána Ježíše máme tolik rádi – jako toho vždy hodného, laskavého, moudrého, neubližujícího, chápajícího, milosrdného, odpouštějícího a přinášejícího pokoj, odpuštění, lásku a spásu všem. Vždyť nazýváme Ježíše „Knížetem pokoje“, „pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (J 14,27) – takovými slovy utěšuje Kristus ustrašené učedníky, „pokoj Páně“ – tak se několikráte zdravíme při bohoslužbě. Pokračovat ve čtení „Pravý a nepravý pokoj“

O modlitbě

Kázání o 10. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Určitě se vám mnohým, sestry a bratři, někdy v životě stalo, že do rozhovoru s vámi náhle někdo, když zjistil, že jste křesťany, vložil konstatování: „Modlit se neumím“ nebo „neznám žádnou modlitbu“. Možná někdy přišla i výzva od onoho dotyčného: Nauč mne to, nauč mne nějakou modlitbu. Právě z těchto otázek a výzev jasně vystupuje možná snad i hluboká neznalost člověka o modlitbě a jejím zkreslování. Slyšíme-li tato slova, vysvítá nám zcela jasně fakt, že mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že vědí, co je modlitba. Jejich vnímání této skutečnosti, pro křesťana zcela běžné, ale na druhou stranu velice zvláštní a slavnostní, se omezuje na modlitbu jen jako na sbírku krásných slov, která jsou vyřčena většinou o bohoslužbách či jiných svátostných i mimosvátostných příležitostech. Vždy však ústy, lidskými ústy, která dovedou jak „milovat“ tak ničit. Pokračovat ve čtení „O modlitbě“

Posedlí mezi námi

Kázání o 4. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Biblická zpráva o uzdravení posedlého na břehu Genezaretského jezera u pohanské Gerasy je podnětná k zamyšlení jak nad jednáním samotného nemocného, tak lidí kolem něho, jeho spoluobčanů; my se soustředíme na toho posedlého: Je typem nepoddajných, žádné jiné autority – ani Boha (kterého nezná) – nedbajících lidí ve všech dobách, i dnes. Jen ta podoba či důvod jejich ďábelství bývá jiná: někdy alkohol, jindy drogy či jiná posedlost (pyromanie = žhářství, sexuální násilí aj.). Pokračovat ve čtení „Posedlí mezi námi“

Vzdát se své moci a autority

Kázání o 2. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

V armádě platí docela jiná pravidla než v „obyčejném“ životě. Slovo, rozkaz zde má naprosto zvláštní závaznost. Neuposlechnout nařízení znamená zradit velitele. Setník vystupující v našem dnešním evangeliu by o tom mohl dlouze vyprávět. Jako velitel vojenského oddílu měl velikou zodpovědnost, ale také stejně zavazující autoritu. Každé slovo musel dlouze zvažovat, protože jeho rozhodnutí a nařízení byla se všemi důsledky s vojenskou kázní ihned splněna. Mohl chybovat, stejně jako triumfovat. Jednoduše řečeno, co rozkázal, ať dobré či špatné, stalo se bez prodlení. Pokračovat ve čtení „Vzdát se své moci a autority“

Stojíme ještě o spásu?

Kázání o 6. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu C

Za svůj nedlouhý život jsem už stačil vypozorovat, že jako křesťané máme někdy tendenci pohrdat světem nebo se od něj v lepším případě alespoň distancovat, neboť svět je námi vnímán jako zkažený, plný hříchu a nikterak se neslučuje s Božím královstvím, ke kterému jsme povoláni a které přece neustále hledáme. A věřte mi, přátelé, přehlíživý postoj ke světu není správný a ani z biblického hlediska oprávněný. Pokračovat ve čtení „Stojíme ještě o spásu?“

Čím nás obdarují letošní Velikonoce?

Kázání na Hod Boží velikonoční, ekumenický lekcionář cyklu C

A tak stojíme opět u bran velikonočních svátků. Možná, že nás někdy neinspirují k tolika přípravám jako svátky, které jsme nedávno prožili. Možná, že to jakoby někdy odráželo i rozpaky světa nad jejich velikonočním poselstvím a vlastně nad tím celým dějem, který evangelia líčí. Vždyť když si to dnes uváděné slovo v evangeliu přečteme, nebudeme daleko pocitu, že ani učedníci, ti, kteří s Ježíšem v jeho pozemském čase chodili, si s tím, co se o prvních Velikonocích dělo, moc rady nevěděli. Kristus jim sice řekl, že nejen musí zemřít, aby svůj spasitelný úkol pro svět a ve světě dokonal, ale také že vstane ve třech dnech z mrtvých. Že bude živ. Jak se po těch bolestných událostech Golgoty těšili a toto slíbené očekávali. Ženy, které ho před třemi dny provázely ke hrobu, již s rozbřeskem jitra dne po sobotě přicházejí. Možná také s určitou nadějí, ale také s vonnými mastmi, aby jeho mrtvé tělo pomazaly a vzdaly mu i tímto způsobem svou úctu a vyjádřily svou vděčnost. Nic jim v tom nebrání. Kámen uzavírající hrob je odvalen. Jakoby vše bylo pro ně připraveno. Ale tělo Pána Ježíše zde nenašly. Jejich nejistota by mohla být hned rozptýlena. Zní jim hlas dvou nebeských poslů, jak těmto postavám tehdy říkali, s velikým ujištěním a připomenutím: „Není zde, byl vzkříšen.“ Vzpomeňte si, že vám to říkal. Pokračovat ve čtení „Čím nás obdarují letošní Velikonoce?“