Pojďme za Ježíšem

Kázání uveřejněné v ČZ 4/2011, 3. neděle po Zjevení Páně, Mt 4,12-23

Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Ale nezůstal doma v Nazaretě; usadil se v Kafarnaum u Galilejského jezera. Poznal, že nadešel jeho čas a úkol, „aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti“ (Mt 4,14-16 dle Iz 8,23-9,1).

Svým jednáním navázal Ježíš na Jana Křtitele: také začal kázat „Čiňte pokání (změňte se!), neboť se přiblížilo království nebeské“ (Mt 4,17). Jinak to nejde: změna mého vlastního života (ne jen těch druhých okolo, nebo režimu), i naše vlastní obrácení je podmínkou, aby ve světě zavládlo Boží kralování!

Jako Jan si také našel blízké stoupence – učedníky. A dost náročně: nikoli „přijďte si (navečer, na hodinku) posedět, poslechnout Boží slovo, popovídat.“ Ale „pojďte za mnou. Naplno! Změňte své dosavadní zajištění a zaměření. Učiním z vás rybáře lidí!“ (Mt 4,19).

Na rozdíl od Jana však nezůstal na jediném místě, nečekal, až lidé sami přijdou. On sám s učedníky chodil mezi lidmi po celé Galileji, „učil v jejich synagogách, kázal evangelium království Božího“. A hlavně: také skutečně měnil lidi, „uzdravoval každou nemoc a každou chorobu“ (Mt 4,23). Matoušovo slůvko „každou“ nemoc lze asi brát s rezervou, neboť jinde v evangeliích čteme taky o mnohých, kteří Ježíšovo evangelium (a volání k pokání) přijali nelibě a dohnali ho až na kříž. Ale rozhodně uzdravoval, měnil a zachránil všechny ty, kteří se jím nechali dotknout, oslovit a zasáhnout!

Ani později nebylo oslovení Kristem v církvi jednoznačné. Apoštol Pavel s lítostí psal křesťanům do Korintu: „Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratři, že jsou mezi vám spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován?…“ (1 K 1,11-13).

Platí to jako varování i pro dnešek a budoucnost: Za pár týdnů má být v naší vlasti sčítání lidu. Tam bychom se měli přihlásit, jestli jsme Petrovi či Apollovi, zda se hlásíme k tomu či onomu faráři či kazatelce, k té či jiné církvi. Ale vnitřně se takovým statistickým počítáním nedejme zmást. Nechme se oslovit Božím slovem; dovolme Pánu Ježíši, aby se nás dotknul a vyburcoval nás třeba z pocitu, že „já jsem svou přítomností, prací, rybou (penězi) tím, kdo naši rodinu – firmu – církev drží při životě“. Jen takhle člověk, jakkoli byl dosud v temnotách, uvidí pravé Boží světlo!

Napsat komentář