Stůjme pevně v Pánu

Kázání o 2. neděli postní, ekumenický lekcionář cyklu C

Když Pán Ježíš směřoval do Jeruzaléma, přišlo za ním několik farizeů a varovali ho: „Měl bys utéci z Galileje, král Herodes tě chce zabít!“ Na první pohled by se z této zprávy někomu mohlo zdát, že farizeové stáli za Ježíšem, že se o něho strachovali, a proto ho přišli varovat. Možná se i oni sami bláhově domnívali, že je Pán uposlechne a třeba i pochválí za „neohroženost, s jakou ho přišli varovat za zády krále“, a do Jeruzaléma se nevydá. Takový byl zřejmě jejich plán a nutno říci, že nebyl tak špatně vymyšlen. Na lidi jako oni by asi zapůsobil.

Ježíš ovšem jejich záměry prohlédl. Poznal, že farizeové jsou královými zvědy, kteří hbitě svému pánu donesou a vydají vše, co uslyší a uvidí.

Na podobné nečestné jednání byl Pán zvyklý a příliš na něj nedbal. V této chvíli navíc bylo podružné, protože šlo o vážnější záležitost.

Proč Herodovi nohsledi přišli Ježíše varovat, aby se nevydával do Jeruzaléma, protože jej tam čeká smrt? Vždyť se tolikrát Pána pokusili neúspěšně zlikvidovat a teď, v hlavním městě, by k tomu měli tu nejlepší příležitost. Odpověď je jednoduchá. Báli se Ježíše a jeho nového učení, které přináší. Nechtěli, aby se v Jeruzalémě objevil další prorok a už vůbec ne muž tak mocný slovem i skutkem, jakým byl Ježíš.

Jeruzalém proslul jako město, které zavrhuje proroky, jež posílá Bůh. Mysleli si, že když Ježíše přimějí nejít do hlavního města, to pak neponese následky za jeho likvidaci a spokojeně zůstane vše při starém. Zaběhnutý režim se měnit nebude a ruce jim nepotřísní nevinná krev.

Pán Ježíš však nejednal podle scénáře, který si vymysleli jeho odpůrci, a nepřijal hlavní roli zvláštního, ale přece jen obyčejného potulného rabína, jež pro něj byla přichystána. Boží Syn přijal scénář svého Otce a nehodlal na něm nic měnit. Znal Boží záměry a byl rozhodnut splnit je do posledního. O tom se mohl přesvědčit i sám pokušitel, který mu za sběhnutí nabízel vládu nad celým světem. Stejně jako neuspěl ďábel, neuspěli nyní ani farizeové v čele s králem Herodem. Kristus poslal králi jeho špicly se vzkazem zpět: „Zatím se do Jeruzaléma nechystám, ještě nějaký čas budu mezi lidmi, kteří potřebují mou pomoc. Jednoho dne ale nastane ta chvíle a přijdu do hlavního města, abych vše dokonal.“

Tím dal Pán jasně najevo, že splní proroctví a své spásné dílo dokoná, děj se, co děj. V tom okamžiku padnou staré pořádky a otevře se nová naděje pro celý svět. Tomu nedokáže zabránit ani satan, natož Herodův dvůr. Boží plány nemůže nikdo zhatit, ale naopak k nim pouze přispět, třeba i zlými skutky.

Když se dnes rozhlédneme kolem sebe, zjišťujeme, že se lidé příliš nezměnili. Je jim zatěžko se svobodně rozhodnout pro novou, dobrou cestu. Někdy to vypadá, že se jim stýská po letech, kdy byli mrzačeni na duši tehdejšími mocipány. Ve starém režimu, v němž prožili valnou část svého života, také povětšinou nebylo nic nového přijímáno a stavělo se na starém. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že na zvětralé základy pokládá popraskané cihly a lepí je k sobě nastavovanou maltou. Od té doby, která již dávno uplynula, se u nás v chování lidí nezměnilo téměř nic. Snad jen to, že ti, kteří ničili společnost tehdejšími zbraněmi, přešli na moderní arzenál. Peníze a moc. K tomu jim stačilo jenom změnit barvu a emblém a vznést se vzhůru na křídlech zkaženosti. Nikdo z nás se příliš nepozastavuje nad skutečností, že je to přes drobné rozdíly stejné. Hlavně, že nám zůstaly plné mísy a kulturní scéna nás dotuje kvalitní zábavou. Těch pár varovných hlasů, které tu a tam zazní, přehluší nová reality show.

Pán Ježíš neochvějně kritizoval Heroda i Jeruzalém za jeho minulost, přítomnost i budoucnost a dodával: „Nebude v tom městě klidu, dokud mě neuzná za svého Spasitele.“ Tak, jako nebude klidu v Izraeli, podobné to bude i v celém světě, dokud nepadne na kolena a nevyzná své hříchy.

My, věřící, jsme prvními na řadě, kdo by si to měl uvědomit a činit podle toho. Změnit své myšlení i jednání, je-li v rozporu s učením Ježíšovým. Pokud svět nepozná v křesťanech pokorné služebníky Páně, kterým záleží na Pravdě, opřené o zvěst evangelia, nepřidá se k nám. Neutíkejme od započaté práce a dokonejme službu, k níž jsme povoláni. Nebojme se kritiky vnitřní i vnější, buďme pevně zakotveni v Pánu! A při tom pamatujme, že bez vlastní očisty a těsného přilnutí k Ježíši Kristu neuspějeme.

Napsat komentář