Tón řeči

11. neděle po svatém Duchu

První čtení z Písma: Izajáš 56,1.6-7: Toto praví Hospodin: „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

Evangelium: Matouš 15,21-28: Ježíš odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Sestry a bratři, pokoj vám.

Dnešní biblická čtení vyprávějí o čistotě – o čistotě lidí, společenství i celých národů. A jak se k nim a k nám staví Hospodin. z Písma víme, že učedníci a řada dalších lidí vnímali Pána Ježíše jako vyvolenému židovskému národu zaslíbeného a očekávaného mesiáše. k tomu zároveň prorok Izajáš jasně říká, že i ti, kteří se k vyvolenému národu připojí, také získají právo synů a dcer. Všichni, „kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku.“ Přitom den odpočinku neznamená jen židovský šabat – sobotu, nebo naši neděli, ale předně jde i o stav duchovního vědomí a spočinutí v jistotě, že Bůh je stále s námi. Při držení se tohoto vědomí v nás není prostor pro jiné bohy. A Izajáš pokračuje: „všechny, … kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí… Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

Text z Matoušova evangelia je těsně spojený s předcházejícími verši kapitoly, v nichž Pán Ježíš rozlišuje, co je čisté a co nečisté. z duchovního hlediska při čistotě oproti zažitým představám a zvykům nejde prvotně o to, jaké potraviny do sebe dáváme – všechny totiž skončí na hnojníku, ale o to, co ze sebe vydáváme – totiž co vychází z našich srdcí. Pokud to vycházející z nás je nečisté, to člověka znesvěcuje.

Pán Ježíš před farizeji se srdci zaslepenými nenávistí odešel na čas mimo izraelské území do oblasti fénického Týru a Sidonu, do oblasti na pobřeží, oblasti osídlené převážně pohanským obyvatelstvem. I tam však o Pánu Ježíši už slyšeli a chtěli zakusit působení jeho moci. Jedna tamní žena měla nemocnou dcerku, podle tehdejšího názoru, jak ta žena říkala, posedlou zlým, nečistým duchem. Nevíme, jestli to byla nějaká skutečná posedlost, se kterou se někteří římskokatoličtí kněží snaží pracovat pomocí vymýtání. Nebo jestli se jednalo o takzvané psychosomatické onemocnění v jedné z nejvážnějších podob, onemocnění kdy různé tělesné symptomy jsou projevem nezdravých psychických procesů.

Posedlí“ můžeme být i mylnými představami a přesvědčeními o nás samých nebo o svém okolí, do něhož si sebe samé promítáme – sevřeni svými vlastními neprozkoumanými myšlenkami. Představy a přesvědčení v rozporu se skutečností, posíleny silnými a hromadícími se emocemi, nám mohou způsobovat mnoho problémů na úrovni těla, psychiky a vztahů s okolím i vztahu se sebou samými. Buď na svých představách lpíme, nebo je zkoumáme. Přitom skutečnost je vždy laskavější, než příběhy v naší mysli. Toužíte už po pravdivé odpovědi? Nebo si třeba už otázky pokládáte, ale někdy ještě jen abyste prokázali, že odpověď, kterou dosud máte, je platná, přestože vás bolí? Nebojíte se odpovědi, která se může nacházet pod tím, co si myslíte, že víte? Není možné, že ve svém nitru máte další odpověď, která může být stejně pravdivá, nebo dokonce ještě pravdivější? Toužíte spíše mít pravdu než poznat pravdu? Osvobodí vás jen pravda. Zároveň v této chvíli pro vás je v pořádku to, co je pro vás cennější – na co jste připraveni, se všemi důsledky.

Ježíš pak před svými učedníky pojmenovává lidské představy o rozdílu mezi Židy a pohany v poměru k Bohu. Židé tehdy často užívali pro označení pohanů – jinověrců hanlivého označení pes a v tom smyslu zazněla k zamyšlení i Ježíšova slova: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Pojmenovává tím očekávanou přednost Židů před pohany. Ježíš tím ženu neodmítá, jen myšlení její i dalších přítomných dále zkouší. A ona na Ježíšova slova odpovídá: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Ve své víře mu moudře odpověděla, což musejí pochopit a uznat nejen učedníci, ale i farizeové, kdyby nějací farizeové právě byli přítomní.

A Pán Ježíš pomáhá a uzdravuje, z našeho pohledu na dálku.

Sestry a bratři, Hospodin je zde skutečně pro nás všechny. Je zde pro všechny, i pro ty, kteří se k němu třeba dnes nehlásí. Je na každém z nás, abychom mu ve svém srdci naslouchali, abychom přijali jeho působení v našich životech. Jeho slova nás všechny vedou k čistotě a k jednotě s ním, jeho slova jsou dobrá. Amen.

12. neděle po svatém Duchu

První čtení z Písma: Izajáš 51,1-6: Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování. „Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi! Ode mne vyjde zákon a mé právo svitne všem lidem. Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mne skládají naději ostrovy, čekají na mou paži. Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá.“

Druhé čtení z Písma: Římanům 12,1-8: Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Evangelium: Matouš 16,13-20: Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

Sestry a bratři, pokoj vám.

Dnešní starozákonní čtení z proroka Izajáše připomíná, z čeho všichni vycházíme a kam směřujeme. Usilovat o spravedlnost a hledat a nacházet Hospodina je základem naší životaschopnosti v tomto světě na cestě do Božího království. Obrazně řečeno jsme vytesáni z hmoty skály, do níž dal Hospodin život, naši duši. A všichni v sobě máme své předky Abrahama a Sáru, o nichž se v knize Genesis vypráví jako o symbolickém předobraze počátku jití za Hospodinem v našich životech. Skrze Abrahama a Sáru jsme povoláni k návratu k Hospodinu, skrze ně jsme požehnáni a rozmnoženi. Hospodin nás potěšuje, vede nás k rozkvětu a radosti. Naslouchaje Hospodinu se díváme na pravdu a hloubku života. Rozvíjíme se v tomto světě a předáváme jej dále, zároveň víme, že jej jednou jako pro nás konečný opustíme. Hospodinova spása bude tu věčně, pro každého. Hospodin bude soudit a rozhodne spravedlivě.

Jak připomíná Pavel v listu Římanům, nemáme se přizpůsobovat tomuto věku a jeho pokušením, ale máme se proměňovat obnovou své mysli, očišťovat, abychom byli schopni znovu a znovu rozeznat, jak nás Hospodin vede, očišťovat se, abychom byli schopni znovu a znovu rozeznat, co je dobré. Máme se každodenně na sebe dívat střízlivě, realisticky. Každý a každá jsme jedineční a každý a každá máme od Hospodina nějaké dary a pověření, kterými si v tomto světě vzájemně pomáháme a sloužíme.

Dnešní text z Matoušova evangelia, rozvíjený i v dalších evangeliích, je považován za jeden z nejdůležitějších v Písmu. Vykladači zdůrazňují, že se v něm Pán Ježíš rozhoduje k završení své mesiášské činnosti, nikoli však jak od mesiáše očekávají učedníci a celý židovský národ – ve smyslu národně osvobozeneckém a politickém. Rozhoduje se pro cestu oběti, pro cestu trpícího služebníka, aby pak mohla přijít skutečná spása. Pán Ježíš směřuje ke spáse našich duší, směřuje k věčnému životu.

Ježíš se ptá svých učedníků, za koho je lidmi pokládán. Jako Židy očekávaný mesiáš se totiž neprojevoval, jeho činnost dosud spočívala v učení porozumění životu a v uzdravování. A konkrétně se v té otázce znovu pojmenovává jako Syn člověka – zdůrazňuje tak své viditelné lidství, jako duše, která na sebe vzala tělo, aby tu mohla takto, pro nás a pro naše smysly jasně být. A učedníci odpovídají, že ho různí lidé pokládají za některého z proroků.

A za koho mě pokládáte vy?“, zeptá se učedníků. A Šimon Petr odpovídá, že Ježíš je Mesiáš, syn Boha živého. k čemuž Pán Ježíš přisvědčuje, že to je správně a že to Petr nemá z různých lidských představ, ale že mu to sdělil přímo Otec v nebesích. A Ježíš pokračuje, že na skále, jakou je Petr (jméno Petr znamená kámen, základní kámen, skálu), zbuduje svoji církev, kterou žádné pekelné pokušení nepřemůže. S takovým vědomím přímo od Hospodina bude Petr a všichni ostatní vidět a dělat to platné a dobré, k čemu nás Hospodin vede. To je klíčem ke království nebeskému. Tehdy to, co odmítáme nebo přijímáme na zemi, je stejně jednoznačně odmítáno nebo s požehnáním přijímáno i v nebi.“

A pak jim nařídil, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Mnohé lidi by to totiž v jejich přesvědčeních a omezených pochopeních mohlo zmást. Mohli by nárokovat něco, co Ježíš jako Mesiáš nepřinášel.

Pane, děkujeme Ti, že nám do našich životů přinášíš to, co skutečně potřebujeme, porozumění a pokoj. Děkujeme Ti, že nás všechny k tomuto směřuješ. Amen.