V neděli 22. září 2024 náboženská obec v Hradci Králové oslavila na den přesně 95 let od slavnostního otevření Sboru kněze Ambrože. Při bohoslužbách, které vedl bratr biskup Pavel Pechanec jsme s písní Ktož sú Boží bojovníci uvedli do života zvon, který se v roce 2005 po putování od kostela ke kostelu nakonec usídlil na věži Sboru kněze Ambrože. Při stavebních úpravách zvonice však zvon památkáři nařídili sundat. V té době již se ale pomalu všechny naše zvony zvonohry naopak stěhovaly z kostela na konstrukci do věže, aby se v budoucnu mohly rozehrát coby zvonohra. Interiér sboru tehdy velmi osiřel. Všem nám po letech, kdy jsme si na četnost zvonů kolem nás zvykli, přišlo, že alespoň malá připomínka toho, že tu budeme mít brzy zvonohru, by zde měla být. Shodou okolností jsme také zjistili, že mezi jmény, jež jednotlivé zvony nesou, chybí jméno Jana Žižky. Rozhodli jsme se tedy, že k 600letému výročí tento zvon z roku 1929 (ve stejném roce byl otevřen náš sbor) z věže umístíme v zádi sboru a pojmenujeme jej po husitském vojevůdci.
A tak jako někdy v historii on sám stojí osamocen, tak také náš zvon nyní stojí v hlavní lodi sboru sám, aby lidem připomněl nejen jméno člověka, který přes veškerou svou nedokonalost měl v srdci myšlenku nápravy a čistoty církve, ale aby svým tónem mohl návštěvníkům lépe připodobnit, že stejně velký zvon se stejným naladěním je prvním a největším zvonem zvonohry, kterou se chystáme v příštím roce dokončit. O tom, jak se na ni bude jednou hrát ve srovnání se zvonohrou pražské Lorety nám tuto neděli přijel porozprávět Radek Rejšek – první zvonohráč Lorety, u nás v Hradci lektor budoucích nových zvonohráčů.
Při kávě a nezbytných chlebíčcích jsme pak naslouchali slovům prof. historie Čestmíru Brandejsovi. Zde krátce z jeho přednášky o historii obce a sboru: Dění Církve československé na Hradecku souvisí se vznikem Československa. V počátku 20. let zde bylo na 20 náboženských obcí. Nejprůraznější bylo okolí kolem Josefova, samotný Hradec byl velmi konzervativní, bylo to město vojáků a školství. První bohoslužba v Hradci Králové se uskutečnila ve výroční den Mistra Jana Husa 6. července 1921 v propůjčeném sboru Českých bratří v ulici V Kopečku za velké účasti věřících a sloužil ji bratr Stejskal z Josefova. Od tohoto data se poté pravidelné bohoslužby konaly ve sboru Českobratrské církve evangelické vedle soudu. Touha po vlastním sboru, kostelu byla ale značná. V roce 1921 bylo v Hradci Králové evidováno v církvi 4 tisíce věřících, v roce 1925 více jak dvojnásobek – 9 000.
Církev tehdy vypsala architektonickou soutěž, ve které uspěl prof. architekt Josef Gočár. Z několika návrhů po určitém váhání byl vybrán pozemek v Labské kotlině, kde se nedaleko již také budoval školský areál – gymnázium, ZŠ a dnešní Pedagogická fakulta.
Náš kostel se začal stavět na úzkém trojúhelníkovém pozemku na jeho špici, farní a diecézní budovy dostaly základy na ramenech tohoto rovnoramenného trojúhelníku.
Chrám byl vystavěn v nosných částech ze železobetonu, ostatní zdivo je z cihel se světlou omítkou, věž připomíná stěžen Noemovy archy. Fara a diecézní budova naopak přiznává holandský styl režné cihly. K realizaci byla vybrána firma Vyleťal a řada dalších, což zajistilo práci a výdělek desítkám lidí z okolí. Náklad na stavbu činil 2 137 000 Kč bez vnitřního vybavení. Stavbu areálu doplňovalo kolumbárium – ve 4 řadách bylo umístěno 409 velkých schránek a 118 polovičních, zájem o ně se rychle zvyšoval.
Celý areál Sboru kněze Ambrože se stavěl v letech 1926–29. Jeho slavnostní otevření se uskutečnilo 22. září 1929 za účasti mnoha delegací z celé ČSR (42 náboženských obcí), obřad vedl 2. biskup Stanislav Kordule. Sbor nacvičil Českou mši vánoční Jakuba J. Ryby, Haydnovo Stvoření světa a další duchovní repertoár. Vůdčí osobností zpěvu byla prof. M. Jakoubková, která spolupracovala s virtuózem V. Snítilem, pěvcem V. Přibylem a byla duší poloamatérské hradecké opery, také vedla pěvecký sbor Smetana, který působí v Hradci dodnes.
Od roku 1924 byla v náboženské obci významná i činnost Jednoty mládeže – v ní byla spatřována budoucnost církve. Ta pořádala akademie, přednášky, přátelské večírky, nácvik až 8 divadelních her za rok. Významná také byla činnost sociální – zde se získávala a zprostředkovávala finanční podpora chudým, věcné dary aj. Zdravotně se zaměřovali na boj s nebezpečnou tuberkulózou, konkrétně před Vánoci 1937 bylo poděleno 183 dětí a 27 chudých rodin. Během tragické zimy 1938/39 po Mnichovském diktátu a ztrátě pohraničí poskytl diecézní svaz pomoc 50 rodinám utečenců z pohraničí.
Běsnění hitlerovců za války si vyžádalo mnoho obětí i na životech příslušníků našeho sboru – konkrétně máme v kronikách uvedeno 33 osob. K nejznámějším patří student Karel Šimek (zastřelen 30. 4. 1945), po něm je v Hradci Králové pojmenován park u Lékařské fakulty.
Za téměř 100 let existence Východočeské (Královéhradecké) diecéze ji vedlo 8 biskupů. Byli to Gustav Adolf Procházka (1923–28) – před výstavbou budov diecéze a chrámu, pak se stal patriarchou církve. Stanislav Kordule (1928–1940), Jan Amos Tabach (1945–53) – biskupem byl v podstatě od roku 1940, ale okupantské úřady jej neschválily. Bohumil Skalický (1953–65), Josef Prokop (1965–81). Možná ještě někteří z nás pamatují bratra biskupa Jaromíra Tučka (1982–99) a Štěpána Kláska, který v letech 2005–06 byl zároveň správcem celé CČSH s pravomocemi patriarchy, a mohl být ještě více, kdyby chtěl. Nyní zde službu biskupa vykonává bratr biskup Pavel Pechanec (2013 – dosud).
V současné době je nyní u nás v Hradci Králové t. č. sestra farářka Františka Pospíšilová
na mateřské dovolené. Obec zde vedle funkce biskupa vede bratr biskup Pavel Pechanec.
Zdejším farníkům je nabízena duchovní i kulturní aktivizace. Ve sboru probíhají výstavy, které jsou stále obměňovány. Konají se zde časté koncerty a zajímavé přednášky a meditace, pracuje se s dětmi a mládeží. V každém měsíci se po bohoslužbě uskutečňuje přátelské setkání – farní kavárna (s nedělní školičkou), která upevňuje vztahy mezi generacemi.
Společně zde v Hradci věnujeme velké úsilí vzniku zvonohry, která je před dokončením (prosíme o dary), která bude dalším obohacením duchovního a kulturního života. Také měsíčně jsou k dispozici na internetu nebo v tištěné podobě programy, kde každý nalezne nejaktuálnější informace ohledně chystaných akcí…
Tak jako i náš zvon Žižka, tak také i my v Hradci stále hledáme cestu, jak být prospěšnými… Také boj Jana Žižky byl zápasem proti lidské lhostejnosti a ve znamení veliké pokory před Bohem. Náš zvon mistr zvonař Richard Herold z Chomutova kdysi doplnil nápisem: „Zazvoň zvone, zazvoň pro mír, zazvoň pro pokoj v každém srdci. Až můj den skončí, zazvoníš mi do nebe.“ Bratr biskup Pavel zde při setkání dodal: „Milý poutníku, zvon, jenž stojí před tebou, živě propojuje minulost, přítomnost i budoucno. Pokud na něj jemně zazvoníš, uslyšíš jasný tón C2, na nějž je naladěn. A může se tě dotknout dávná historie, lidská touha i přání. Tón zvonu můžeš vnímat jako svou podporu, že Bůh je nám stále nablízku a nabízí nám svou nekonečnou milost. Také my v náboženské obci Církve československé husitské přejeme těm, kdo jednou přijdou po nás, aby v dobrém vzpomínali na své předky, v přítomném čase se těšili z dobré hudby i života, zároveň také mysleli na budoucno.“
Další informace o historii najdete na www.ccshhk.cz. Touto cestou NO v Hradci Králové také děkuje za podporu projektu zvonohry i dalších aktivit městu Hradec Králové a Královéhradeckému kraji.
Jana Pechancová
Comments