Bohumil Skalický

IV. biskup královéhradecký
1953 – 1965
Squinty smajlík
Squinty smajlík
Squinty smajlík

biskup východočeské diecéze CČs(H)v letech 1953 – 1965

narozen 15. října 1905 – zemřel 18. dubna 1965 v 59 letech

Bratr Bohumil Skalický se stal IV. biskupem východočeské diecéze CČs(H) po biskupu J. A. Tabachovi. Narodil se 15. 10. 1905 v Novém Bydžově do rodiny sládka ve šlechtickém pivovaru. Bylo by iluzí myslet si, že v této službě se rodině dařilo nadprůměrně, spíše opak je pravdou. Rodina se často stěhovala a trpěla různými ústrky. Byla to početná rodina, Bohumil měl ještě šest sourozenců. Když vznikla na troskách rakouské habsburské říše na konci 1. světové války Československá republika, bylo Bohumilovi 13 let. Brzy na to vznikla za velkého vlasteneckého nadšení i naše národní církev a rodině se stal sympatickým tento reformační směr. Bohumilovi byla blízká nejen víra, ale i učitelství, takže se v 21 letech stal učitelem náboženství přímo v Hradci Králové. Stále více toužil stát se knězem, proto se stal mimořádným posluchačem na Husově fakultě a již 2. července 1927 byl vysvěcen na kněze prvým hradeckým biskupem G. A. Procházkou.

Stal se pomocným duchovním v Hradci Králové, ale již po roce mu byla svěřena farnost v Jilemnici. Mladý duchovní často měnil působiště, aby získal co nejvíce zkušeností. Po Jilemnici kázal v Bílé Třemešné, Holicích a na delší čas byl určen do Nové Paky. Právě tam jej poznal v srpnu 1944 budoucí biskup Josef Pochop, ten ta jezdil na prázdniny k rodičům z Českých Budějovic. Stále ještě zuřila druhá světová válka. Vzpomínal, jak rok 1944 a čas do května 1945 v konci války byl traumatizující, jak naděje střídaly obavy z dalšího vývoje. O to větší nadšení přineslo vítězství spojenců, obnovení ČSR a návrat prezidenta Edv. Beneše do vlasti.

Již před koncem války byla kázání kněze Skalického plná nadějí, sbor byl oázou klidu v rozbouřeném moři vášní. Po 9. květnu 1945 se dal plně do služeb veřejného života. Měl velmi pozitivní vztah k prostým lidem, z nichž vzešel. Věděl, že základem spokojenosti je MÍR a přijatelné sociální prostředí, což prohlubovalo i spiritualitu. Šlo mu o to, aby tito lidé již nepoznali hmotný i duchovní nedostatek.

Budoucí biskup Pochop poznal rodinu Skalických zblízka, protože se od r. 1946 stal jeho katechetou. Rodina Bohumila Skalického se rozrůstala, oženil se se slečnou Boženou Horákovou z nedalekých Mlázovic. Rodina se utěšeně rozrůstala, narodili se jim tři synové. Z Nové Paky odešli 1. ledna 1951 do Liberce. Východočeši jej však neztráceli ze zřetele, o dva roky později si jej přáli za biskupa. Jeho volbu navrhoval a zdůvodňoval právě J. Pochop.

Diecézi vedl 12 let a i ve funkci zůstal skromným, pokorným a obětavým, ochotný sloužit všem a všude. Jeho služba nebyla lehká, diecézi sloužil v letech, kdy v čele ČSR byli prezidenti Zápotocký a Novotný. Docházelo sice postupně k uvolňování společenských poměrů, ale životní úroveň stoupala zvolna. R. 1956 sice v SSSR odhalili kult osobnosti J. V. Stalina, o němž měla část společnosti velké iluze. I běžných potravin byl nedostatek. Iluze střídaly deziluze, což mělo negativní vliv na zdraví br. biskupa. Jeho zdraví se zhoršovalo, tělo napadla rakovina. Duše biskupa se vážné nemoci bránila, snažil se jí nepodléhat, ale nemoc jej na jaře r. 1965 udolala.

Bratr biskup zemřel shodou okolností na Boží hod velikonoční v neděli 18. dubna v 9 hodin dopoledne ve věku 59 let. V kostelích se konaly radostné bohoslužby Zmrtvýchvstání. Lidé se modlili za biskupovo uzdravování, ale Bůh jej povolal k sobě. Věřící se s biskupem Bohumilem Skalickým loučili jak v Ambrožově sboru v Hradci Králové, tak i v Pardubicích. Pátým biskupem diecéze se pak stal jeho přítel a obdivovatel Josef Pochop.


(zpracoval Č. Brandejs na základě článků v Českém zápasu č. 17 a 18 z dubna 1965)