Josef Pochop

V. biskup královéhradecký
1965 – 1981
Squinty smajlík
Squinty smajlík
Squinty smajlík

biskup východočeské diecéze CČs(H) v letech 1965 – 1981

narozen 6. ledna 1911 – zemřel 16. listopadu 1981 v 70 letech listopadu 1981 postihla CČSH velká ztráta, odešel 5. východočeský biskup Josef Pochop. Narodil se v Nové Pace, ve městě, které bylo tak otevřené novým náboženským proudům i vlasteneckým snahám lidu, který chtěl mít jako skutečný domov lásky a pokoje. Již biskupův otec patřil k průkopníkům vznikající Československé církve.

Josefovi byla blízká práce s dětmi, proto se stal nejdříve učitelem, ale stále více tíhl ke kněžskému poslání. Proto vystudoval teologii a zpočátku působil na jihu Čech v Českých Budějovicích. Nejlépe se cítil ve východních Čechách, v rodné Nové Pace. Jeho přání se mu splnilo, místní jej přijali jako svého faráře plni důvěry a lásky. Měl organizační schopnosti a všeobecný respekt, proto se r. 1966 stal biskupem východočeské diecéze. Již dříve ale s úctou vzpomněl svého předchůdce Bohumila Skalického.

Ve své hodnosti nedělal rozdílu, dovedl přijít mezi lid i před duchovní se stejnou pokorou. Uměl nejen promluvit a hledat to dobré v každém z nás. Uměl především naslouchat svým bratřím a sestrám, aby poznal jejich názory na dění kolem nás. Šířil v nejlepším smyslu evangelium lásky, víry a naděje. Jeho přítel, br. Josef Mojžíš, v článku Vzpomínám připomněl i jeho příkladný přístup k ekumenismu, Bůh existuje společný pro veškerý svět, Kristus je cestou pro všechny křesťany.

Farářka M. Brázdilová z Trutnova při loučení s biskupem uvedla, že do svého srdce mimo svou vlastní rodinu přijal i nás všechny, sdílel s námi naše osobní a rodinné radosti a starosti. Úřad biskupa nebral jako výsadu a výhodu, ale především jako větší odpovědnost. I přes problémy zdravotní a další zůstával RADOSTNÝM člověkem. A úlohu neměl také jednoduchou, vždyť s velkými nadějemi přijímal společenské změny r. 1968, socialismu s lidskou tváří. O to větší rozčarování přišlo v srpnu a následná doba tzv. normalizace, kdy lidé museli své názory opět stáhnout do ulit soukromí.

Uměl i taktně pokárat, vedl každého k zamyšlení, jak ještě lépe pracovat pro blaho celku. Zůstal, pohostinným, dobrým, rozvážným, spravedlivým, zbožným, zdrženlivým, pevným. Již před 16 lety, kdy vstupoval do biskupského úřadu, měl za sebou prvé srdeční selhání, přesto biskupskou službu neodmítl a trpělivě se svými věřícími procházel dalšími úspěchy i neúspěchy. Nic jej nezlomilo, pomáhal v každém z nás hledat to lepší.

Jeho následníkem v úřadu se stal br. biskup Jaromír Tuček.


(zpracoval Čestmír Brandejs s využitím článků v Českém zápasu z listopadu a prosince r. 1981)