Stanislav Kordule

II. biskup královéhradecký
1928 – 1940
Squinty smajlík
Squinty smajlík
Squinty smajlík

II. biskup královéhradecký
Stanislav Kordule – 2. biskup východočeské diecéze CČs(H)

biskup v letech 1928 – 1940

Narodil se 10. června 1885 v Bavorově u Vodňan v malebném kraji řeky Blanice. Jeho otec byl četnickým strážmistrem. Rodiče jej dali studovat na jičínské gymnázium, kde r. 1904 maturoval. Byl hluboce věřící, přitahovala jej dávná historie, zajímal se o legendy blanických rytířů, o Chody i o památný Husinec. Po maturitě vstoupil do hradeckého katolického semináře, vysvěcen na kněze byl 12. července 1908. Kázal na mnoha místech východních Čech – ve Smiřicích, Všestarech, Hořicích, Holohlavech, Hradci Králové a v Bílé Třemešné, kde jej přitahovala osobnost Jana Amose Komenského, velkého učitele evropských národů 17. století.

Stále více tíhl k reformačním myšlenkám, hlavně po vzniku Československé republiky. V lednu 1921 přestoupil s mnoha věřícími do nové Církve československé. Od r. 1923 opět působil v Hradci Králové, tentokrát již v naší církvi. R. 1925 se stal členem diecézní rady, která prosazovala výstavbu nového Gočárova chrámu. Plány a počáteční realizace byla svěřena prvému hradeckému biskupu G. A. Procházkovi, ten se ale stal po úmrtí Karla Farského r. 1928 patriarchou a přesídlil do Prahy.

Finální podoba chrámu kněze Ambrože tedy probíhala za druhého biskupa Stanislava Kordule. Slavnost otevření sboru se konala 22. září 1929. Vybírám z kroniky sboru: „Stala se dostaveníčkem nejen bratří a sester českého východu, ale přijeli i delegáti Prahy, Loun, Zdic, Brna a Kyjova. Už od časných hodin ranních proudily od nádraží velkou hloučky hostí do sboru, jiní čekali na seřadišti Na špici na Pražském Předměstí. V 9 hodin vyrazil mohutný průvod. V čele nesena státní vlajka, za ní nesen sestrami v národních krojích věnec, jenž pak po pietním proslovu školáka br. Josefa Pokorného položen byl u sochy prezidenta T. G. Masaryka. Pak šly děti v krojích i bez krojů a hudba. Následovalo 36 husitských praporů náboženských obcí, zástupci ústřední rady a diecézních rad, zástupci rad starších a další. Průvod prošel majestátně městem a přes Ulrichovo náměstí zabočil do sboru, kde jej očekával velký zástup lidí. O 10. hodině byla zahájena slavnost fanfárami z Libuše. Předseda rady starších br. Václav Škoda uvítal přítomné a uvedl stručná data o vzniku a průběhu stavby. Slavnostním řečníkem byl br. poslanec Prášek, místopředseda ústřední a diecézní rady. Sbor otevřel biskup Stanislav Kordule. Do chrámu lidé vstupovali za zvuků písně Ktož sú Boží bojovníci a následovala slavnostní bohoslužba..“

V časopise Královéhradecko vyšla Kordulova pochvalná slova stavebního komplexu, „na němž se zálibou spočinou oči lidí jemného vkusu, neporušeného ustrnulými předsudky… Kéž nový sbor… všem připomíná pravdu Husovu, mravnost Komenského, opravdovost i poctivost Chelčického a mužnost i statečnost husitského kněze Ambrože, kéž c jejich stopách kráčí celý kraj i celý náš národ k velkým mravním hodnotám, které učiní jej slavným, vítězným a nepřemožitelným!“

Neidealizujme si však situaci – pro nedostatek financí církev zůstávala dlužna některým podnikatelům, ti podávali i žaloby. Proto biskup Kordule kladl tak velký důraz na vyrovnané hospodaření nové církve. Šlo mu o mravnost národa a o výchovu především mladé generace. Biskup a jeho přátelé to však měli stále těžší, v průběhu hospodářské krize v letech 1929 – 1932 a se stoupající fašizací a agresivitou Hitlerova Německa se museli vyrovnávat s důsledky mnichovského diktátu ze září 1938 i půl roku nato v březnu 1939 i se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Církev vykonávala intenzívně i sociální činnost – Hradečtí v té době výrazně pomohli 50 rodinám, které přišly s téměř holýma rukama z pohraničí do vnitrozemí.

To bylo fyzicky i psychicky pro všechny vlastence náročné – i pro zdraví biskupa Kordule. Ten byl ke konci 30. let sice na krátké dovolené ve svých milovaných jižních Čechách, ale bylo pozdě, to již jeho zdraví neposílilo. Projevila se u něho závažná dlouhodobá nemoc. Biskup musel polehávat, již mu scházely síly na vizitace, ale vše sledoval s velkým zájmem.

Jeho unavené srdce dotlouklo 2. prosince 1940 v pouhých 55 letech, pohřeb se konal za velké účasti lidu i hodnostářů 5. prosince dopoledne v Hradci Králové a odpoledne v Pardubicích. Noviny Český zápas zveřejnily výrazné nekrology svědčící o tom, jak velkou práci biskup Stanislav Kordule vykonal. Ty jsou plné horoucích slov, ale slova o velkých společenských problémech, které zhoršovaly jeho zdraví, tam z pochopitelných důvodů válečného běsnění chybějí. Ty byly dostupné až po r. 1945.

Čestmír Brandejs na základě kroniky sboru, článku J. Rodra Tvůrci a strůjci (Hradecké noviny, Hradecký metropolitan, roč. 11, 14. 11. 2002, č. 265, s. 10) a nekrologů v Českém zápase z prosince 1940