KRÁLOVÉHRADECKÁ DIECÉZE 
CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ

Náboženská obec zde již existovala od roku 1921, kdy byl 15. února do úřadu duchovního ustanoven penzionovaný katecheta Karel Jelínek, který 27. února sloužil první československé bohoslužby. Na valné hromadě v hostinci V Lázních byla 3. března zvolena rada starších a o dva dny později rada zvolila předsedu Karla Vyleťala. Bohoslužby bylo Okresním školním úřadem povoleno konat v prostorách školní tělocvičny. K podané žádosti o spoluužívání kostela sv. Bartoloměje se církevní úřady nevyjádřily a římskokatolická konsistoř následně zamítla žádost o propůjčení kostela Matky Boží. Nepomohla ni listina ze 6. května 1921, kde se 181 katolíků včetně starosty města a ředitele školy svými podpisy za jeho propůjčení nebo pronajmutí přimlouvá. Potěšující a nikoliv všude běžnou skutečností je, že ekumenická spolupráce v Heřmanově Městci, vzájemná náboženská snášenlivost a tolerance má zde letitou a dosud stále živoucí tradici.
Ministerstvo školství ovšem rozhodlo o zákazu užívání školních tělocvičen k náboženským či jiným shromážděním vyjma školních akcí. Náboženská obec byla proto nucena přistoupit ke stavbě sboru.
V roce 1925 byl ustanoven stavební výbor a o rok později odkoupen stavební pozemek od bratra Antonína Vacíka. V roce 1927 byl architektu Františku Potůčkovi zadán požadavek na vypracování projektu stavby. 21. července 1929 se konala slavnost položení pamětního kamene. Slavnostní bohoslužbu vykonal na schodech starého hřbitova biskup Stanislav Kordule a za ústřední radu promluvil poslanec Ferdinand Prášek. Pamětní kámen je zasazen do zdi vestibulu a nese nápis: Milujte se – pravdy každému přejte! M. Jan Hus. Tento Husův sbor postavila náboženská obec církve československé v Heřmanově Městci v l. 1929-30 svým nákladem a za pomoci příznivců, když byl prezidentem republiky T. G. Masaryk, Patriarchou G. Procházka a biskupem St. Kordule. Dne 21. 7. 1929 stavitel sboru Emanuel Dostál vlastním nákladem zbudoval a věnoval náboženské obci kolumbárium pod západní částí sboru. Naproti vchodu je umístěna jeho pamětní deska a v přední části kolumbária nalezneme pamětní desku Františka Petra, učitele, kronikáře a čestného občana města, kterou zhotovila kamenická firma Pleskot. V průčelí sboru je umístěn dubový bohoslužebný stůl a kazatelna, zhotovené dle vlastního návrhu truhlářským mistrem Františkem Brychem, který sbor vybavil též vstupními dveřmi a lavicemi. Po obou stranách byly umístěny pamětní desky prvního patriarchy církve Dr. Karla Farského a prvního duchovního zdejší náboženské obce Karla Jelínka.
Nástěnný freskový obraz akademického malíře Václava Kučery s názvem Usmíření je symbolem společenství církve, mladých i starých, pracujících tělesně i duševně, kteří se shromáždili, spojeni soucitem okolo smrtelně zraněného druha. Nad nimi se vznáší žehnající postava Krista, přinášejícího usmíření.
Dole je citován úryvek verše Janova evangelia 13,34: „Přikázání nové dávám vám, abyste se vespolek milovali.“ Předlohou postav byly tváře místních občanů a patrně i manželky autora obrazu, jenž byl žákem Maxe Švabinského. Za zmínku jistě stojí i bohoslužebný stůl v modlitebně od Jana Křížka, dveře do vestibulu zhotovil Adolf Kramařík, měděný kalich na věži sboru Jindřich Krčmář a zvon s nápisem Mrtvé oplakávám byl ulit R. Matouškem roku 1931 v Brně. Stavba sboru by se nemohla uskutečnit bez obětavosti věřících a zdarma provedených prací místních řemeslníků bez ohledu na jejich náboženské vyznání!
V předvečer slavnostního otevření se konala akademie v sále hostince V Lázních. V neděli 21. 9. 1930 o deváté hodině proběhlo rozloučení s dosavadním bohoslužebným prostorem v tělocvičně a průvod se vydal k nové budově Husova sboru, kde zazněly na přivítanou fanfáry z opery Libuše. Po slavnostních projevech biskup předal duchovnímu náboženské obce Karlu Jelínkovi klíče od sboru, aby jej slavnostně otevřel.
Jako první vešel nejstarší člen náboženské obce, jednadevadesátiletý bratr Ludvík Schmidt. Následovala slavnostní bohoslužba, kterou zde vykonal biskup Stanislav Kordule.