KRÁLOVÉHRADECKÁ DIECÉZE 
CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ

Náboženská obec Církve československé husitské Jaroměř

Je postaven v novoklasicistním stylu s kubistickými prvky. Ve sklepních prostorách je umístěno kolumbárium a nově zbudovaná klubovna, v přízemí kostel a fara, v I. patře byt faráře. Vše je pod jednou střechou. Sbor je postaven na základě plánu architekta Kubečka - Steklíka pod vedením stavitele p. Touška. Náklady činily 720 tisíc Kč, téměř polovina se podařila vybrat na příspěvcích a darech od členů, ostatní byla půjčka. Sbor byl vystavěn v letech 1926 – 1927.
Z historie :
Období vzniku samostatného státu v roce 1918 a v důsledku toho vzniku i naší Církve československé husitské (dále jen CČSH) 6. 1. 1920, přicházejí i jaroměřští s touhou mít svou vlastní národní církev. 1. Schůze přípravné ho výboru CČSH v Jaroměři se konala již 27. února 1920, k církvi se tehdy hlásilo 3000 lidí. V červnu 1920 bylo požadováno na mohutném záboru lidu rozdělování hmotných, duchovních i kulturních statků (týkalo se církve). Účastníci tábora se odebrali před děkanství římskokatolické církve (kostel Sv. Mikuláše) a žádali vydání chrámu Sv. Mikuláše pro potřeby Církve československé. Bohoslužby se pak tady skutečně konaly. Římskokatolická církev se přestěhovala ke Sv. Jakubu. K nové církvi se tehdy už hlásilo přes 5,5 tisíce lidí. V červnu 1921 obdržela Církev čs. od Zemské správy z Prahy příkaz o vrácení chrámu Sv. Mikuláše do 14 dnů. Po různých protestech až teprve v květnu 1924 odevzdala rada starších klíče od chrámu. Bylo nutné postarat se o místo pro novou církev. Po delším hledání vhodného místa pro stavbu sboru byl vytypován pozemek naproti Dívčí škole (dnes ZŠ B. Němcové). Základní kámen (pochází z Husince z Husovy skály - možno spatřit před vchodem) byl položen v květnu 1926. Do něho byl vložen list s prohlášením rady starších. (citace uvedena níže). Bohoslužbu sloužil biskup Procházka, který také dne 19. června 1928 odevzdal již jako patriarcha církve klíč od nového sboru předsedovi starších Václavu Khunovi. Náboženská obec měla tehdy 9981 příslušníků. Ve sboru se vystřídalo do dnešní doby 7 farářů, nejdéle působil Jan Hančil, a to od roku 1932 do roku 1971. Spolu se svou manželkou doktorkou jsou nejznámějšími v celé historii jaroměřské husitské církve. Avšak každý ze zde působících duchovních učinil podle svých sil i možností mnoho jak pro věřící, tak i pro město i sbor jako takový.


V základním kameni je uložen list s tímto prohlášením :

My, náboženská obec církve československé v Jaroměři, abychom umožnili klidné vykonávání náboženství srovnávající se s duchem Kristovým, poznatky vědy a dějinnými zkušenostmi národa, když odepřen byl nám přístup do chrámu, který zbožní předkové naši pro nás zbudovali, odvažujeme se slabými silami stavby našeho sboru (kostela) a prosíme Boha, aby práci naši pomocí Svou provázel, dílu, které sloužiti má pravdě, pokroku a svobodě ducha, památce našich předků v základ Svou milost vložil. Naše náboženská obec dle Zákona ustavila se roku 1923, avšak ve skutečnosti vstoupila v život již v lednu 1920. Prvým předsedou od r. 1920 až do roku 1924 byl br. Václav Pácalt, r. 1925 br. Josef Rejl a od r. 1925 bratr Václav Kubu. Prvým duchovním správcem byl br. Alois Kuřík, pomocným duchovním br.Josef Beneš. Stavba kostela zadána br. Františku Touškovi, dle plánu br. architekta Boh. Kubečka. Předsedou stav. Odb. br. Hynek Šlosárek. Stavba byla rozpočtena na 574890, Kč. Sbor byl založen, když presidentem republiky Československé byl profesor T. G. Masaryk, prvým patriarchou církve Dr. Karel Farský. Prvním biskupem severo-východní diecéze br.Gustav Procházka, v době, kdy římská církev odňala nám možnost konati pobožnost ve starých chrámech. Právním poradcem br. JUDr. Josef Hausmann, notář v Jaroměři. Náboženská obec čítá v městě Jaroměři na 4500 (počet obyvatelstva v Jaroměři 8000), v okolních obcích : Josefov – 1223, Dolany – 336, Čáslavky – 107, Hořenice – 359, Nový Ples – 146, Starý Ples – 187, Rasošky – 334, Rtyně u Jaroměře – 83. (V ostatních jsou menší skupiny příslušníků). Československá církev se rychle rozšířila po vlastech českých tak, že v našem okolí byly vybudovány nové sbory. Poválečná léta byla pro obyvatelstvo velice zlá, ale naši příslušníci církve neztráceli ani v těch dobách smysl pro dobro, a tak nám bylo umožněno, že jsme se podjali stavby Sboru z ochoty k práci mužů i žen, kteří pracovali nezištně na stavbě budovy a též dobrovolnými dary našich členů bylo umožněno stavbu provésti, což budiž na příští věky poznamenáno. Bůh žehnej dílu našemu.