V čase, kdy píšu tyto řádky (březen 2021) pomáhám jako dobrovolník - zdravotní sestra i duchovní, v nemocnici v Ústí nad Orlicí, již čtvrtým měsícem. V současné době je situace zatím nejkritičtější, jaká za celou pandemii byla. Sloužím na neurologii, ze které je v této době improvizované interní oddělení a máme covid pozitivní i negativní pacienty. Přímo na onemocnění covid-19 u nás umírá denně několik lidí. Je to velmi stresující a fyzicky i psychicky náročné období. Pro personál, pacienty, jejich rodiny i pozůstalé. Trvá to už dlouho a jediné světlo na konci tunelu je očkování. Bohužel, jako zdravotníci se musíme potýkat nejen s každodenním náporem nových pacientů na nemocnici, s nedostatkem lůžek, ale i s dezinformacemi, které kolem očkování i samotné nemoci covid-19 kolují.
Ale abych nebyl pouze realisticky negativní a vyzdvihl v této době i nějaká pozitiva. Musím říct, že máme skvělé zdravotnictví, plné obětavých lidí, kteří se ze všech sil snaží poskytnout maximální možnou péči každému přijatému člověku. Přestože bojujeme s velmi zákeřným a neviditelným nepřítelem, který nám dává opravdu zabrat, snažíme se náš boj nikdy nevzdávat a bojovat o život a zdraví každého člověka do posledních sil a možností.
Mojí službou v nemocnici není pouze odborná sesterská pomoc, ale jako duchovní se tam snažím vnášet naději, optimismus a jisté uklidnění. Věnuju se pastoračním rozhovorům s pacienty, personálem i pozůstalými. Už se mi i stalo, že jsem paní, která mi na oddělení doslova zemřela pod rukama, později pohřbíval.
Aleš Toman, 16. 3. 2021