Ať chceme nebo ne, jsme směřováni k tomu, abychom si „sáhli do ran tohoto světa. Dnešním dnem končí lockdown a my se můžeme nade vše povznést. Tvářit se, že se nás nic z toho netýká… Ale jsme pak ještě lidskými bytostmi? Vidět, cítit, nebát se přijmout skutečnost jaká je – „vložit ruku do ran“. To je lidskou podstatou... Více ze zamyšlení bratra biskupa Pavla Pechance najdete zde: