Ukrajinské rodinné centrum - místo setkávání pro lidi z Ukrajiny

Takto jsme v Hradci Králové nazvali místní prostor, kde od 21. 3. 2022 se otevřela bývalá modlitebna pomoci lidem z Ukrajiny. Dobrovolníci ke dni otevření centra sesbírali potřebný nábytek, hračky, knihy a školní pomůcky, skvělý loutkoherec Jiří Polehňa, sehrál pohádku, studenti z Biskupského gymnázia okamžitě začali s dobrovolnictvím. Rádi uspořádali maminkám a dětem varhanní koncert s doprovodem, vytvořili si systém, do kterého se vpisovali a pravidelně v centru střídali. Zde pomáhali seznámit s městem, se zařazením dětí do českých škol, s výrobou pomůcek, protože v centru jsme začali postupně také dospělé učit českému jazyku. Je to příjemná chvíle s koláčem a kávou, a hlavně se také hodně zasmějeme a odreagujeme od běžných starostí. Do centra také pravidelně dochází psycholožka a zdravotní sestra (původem Ukrajinka, která zde bydlí již řadu let), která předává informace ohledně své adaptace v minulosti – co mohou ženy čekat, v čem by měly svá očekávání pozměnit. Naopak tyto chvíle jsou pak velice těžké, ale je potřebné se jim nevyhýbat.

V rámci Ukrajiny jsme uspořádali také benefiční akci. Shodou okolností jsme 6. března – v první den pobytu našich uprchlíků (máme jich na faře 10), připravili ve večerních hodinách koncert Martina Růži s hosty. Na Bílou sobotu pak to byl Ukrajinský večer, to už se ženy zde trošku zabydlely, připravily výtečné ukrajinské pochoutky – golubce, blinčiky, šašlik, kotletky… Přišly i další ukrajinské rodiny, které zde již ale jsou více let a vznikla příjemná chvíle s navázáním dalších kontaktů. Nyní chystáme „Filmový popcorn“ – promítání filmů a benefiční koncert houslistky symfonického orchestru v Hradci Králové Aleny Hübnerové „Pohádkové housle“. Na ten se zvláště dospělí už velice těší.
Bratr biskup při otevření centra řekl: „V modlitebně jsme vytvořili další místo setkávání pro ukrajinské uprchlíky, aby zde mohli nacházet lidský kontakt a povzbuzení mezi sebou – povzbuzení, jež nyní značně potřebují. Lidé z Ukrajiny spolu potřebují vzájemně hovořit, a také zároveň vnímat prostředí, které je přijímá. Sdílení všichni vnímáme jako cosi podstatného a důležitého pro náš život – lidé musí spolu hovořit. Budeme se tedy my z české strany o to snažit spolu s ostatními zde v Hradci Králové na husitské faře a jsem moc rád, že se celkově Církev československá husitská zapojila do toho úžasného díla společnosti.“ 

JANA PECHANCOVÁ