Slib členů rady starších v Novém Bydžově

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V neděli 24. července prožila náboženská obec v Novém Bydžově chvíli slibu členů rady starších. „Chci s Boží pomocí.“ Odpovídali ti, kteří chtějí nést díl své odpovědnosti k možnému růstu Božího království ve společenství náboženské obce. Každý z nich má jiné obdarování, jiné schopnosti a různou sílu, společně však chtějí přispívat a podpírat se navzájem, jak to bude možné.

Kéž se k nim, nebeský Otče i nadále ve své milosti otevíráš a dáváš svého Ducha…

Modlitby 30. týden, 25. – 31. července 2016

DSCN3774První čtení:

Kazatel 1,2;2,18-23

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně. Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost. Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem. Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc. Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.

Pane, život míjí velmi rychle. Je jako dálnice, po níž auta uhání vpřed a rychle zmizí z obzoru.

Všechno se mění, nic není stálé – všechno pomíjí. Jen v Tobě je záchytný bod a cíl pevný.

Prosíme, zastav naši rozevlátost, přibrzdi rozptýlenost, když se soustředíme jen na prchavé cíle. Pane, nauč nás počítat naše dny a plněji vnímat jízdu života…

Celý příspěvek

Slib rady starších v Jablonci nad Nisou

V neděli 17. července v náboženské obci Jablonec nad Nisou při bohoslužbách složila nově zvolená rada starších slib, že chtějí s Boží pomocí přispívat k růstu Božího království ve společenství své náboženské obce. Kéž je všechny Pán provází a žehná.slib rady starších Jablonec

Duchovní rozcvičky podruhé

126Všední pracovní dny zpravidla člověku nedávají mnoho příležitostí zastavit se a probrat si, co je pro nás vnitřně důležité. A tak aspoň v létě – v čase dovolených či prázdnin – je dobré si dopřát tu radost a zabývat se v klidu těmito věcmi. V prvním červencovém týdnu zvala náboženská obec Církve čs. husitské do altánu klášterní zahrady v Broumově znovu ty, kdo měli zájem o takové chvíle rozjímání. Zabývali jsme se myšlenkami velice současnými, a přece hluboce zakotvenými v křesťanské tradici.
„Vše, co potřebujeme, je právě tady a teď – v tomto světě. Nebe zahrnuje zemi. Čas otvírá dveře do nekonečna. Konkrétní nás otvírá univerzálnímu. Věci, místa a okamžiky nelze dělit na posvátné a světské. Věci, místa a okamžiky jsou buďto posvátné, nebo znesvěcené – a jsme to my sami, kdo je znesvěcují svou slepotou a nedostatkem úcty. Je jen jeden posvátný vesmír a my všichni jsme jeho součástí.
Náboženství jsou často spíš ideologiemi než skutečným setkáváním s Přítomností. My všichni musíme začít svou vlastní neověřenou náboženskou zkušeností a na ní stavět. Co jiného nám zbývá? Dobří duchovní rádci nám řeknou jak stavět.
Kristus není zamlžený ani abstraktní, ale vždy naprosto konkrétní. Pokud pochopíme tato každodenní zjevení, uvidíme, že všechno – od létajících motýlů po letadla – nám zjevuje Boha. On se nám dává cele. Jediné, co nám zabraňuje ho vidět, je náš malý úžas, údiv, malá pokora a ochota nechat se vést dál.“ (Richard Rohr)
Toto a mnoho jiného bylo možno uslyšet v jitřním čase a krásném prostředí. Byly to chvíle občerstvení pro život v době hrozícího násilí, vnitřní vyprahlosti a nejistot.   (-ine)

Hrst myšlenek pro letní dny
♥  Svoboda a mravnost člověka je zcela jiná než svoboda organická. Rostlina žije svobodně a správně, když reaguje na podněty svého prostředí a když se takto svému prostředí přizpůsobuje.
Naproti tomu pravý osobní lidský život začíná teprve tehdy, když je člověk schopen postavit se svobodně nad tok stimulů, jimiž do našeho organismu prosakuje prostředí jako voda do houby. Člověk, který žije pouze reakcí na prostředí a adaptací svému prostředí, je pouhým individuem bez osobního charakteru. Kompromisnictví, konformismus a pudovost jsou znaky života pouze organického, nikoliv života vskutku lidského, osobního. . Zdeněk Trtík (1914-1983)
♥ 
Život že je boj? Ne – život je oběť.  Karel Farský (1880-1927)

Webinář Specifika dobrovolnické práce a její koordinace v mobilním hospici

13680471_849920721807142_7741363114033531772_oZapojení komunity do paliativní péče formou dobrovolné práce má před sebou jistě velkou budoucnost. Jak funguje koordinace dobrovolníků v domácím hospicu již dnes? Přijměte pozvání na červencový webinář Centra paliativní péče, ve kterém nám toto téma více přiblíží Mgr. Juliána Bindasová, sociální pracovnice a koordinátorka dobrovolníků v domácím hospici Cesta domů.

Kurz probíhá pouze online formou webináře. Registrovaní účastníci obdrží informace o vstupu do webového rozhraní v předstihu e-mailem. Pro účast je třeba stabilní připojení na internet (obvyklá rychlost českých domácností je zcela dostatečná). Účastníci mají možnost sledovat živý přenos přednášky a také se zapojit do diskuse pomocí chatu. Více na http://paliativnicentrum.cz/cs/seminare/specifika-dobrovolnicke-prace-jeji-koordinace-v-mobilnim-hospici.

Modlitby 29. týden, 18. – 24. července 2016

29První čtení: Genesis 18,20-26

Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,  že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“  

Pane, nevíme, co bude. Křik světa nám připadá silný, ale zlo světa může být v mžiku ještě těžší.

 Jsme jen těmi, co se mohou modlit a „smlouvat“, ale nevíme, jak vše dopadne.

Modlíme se za ty, kteří zahynuli v Nice, modlíme se ty, kteří jsou otřeseni nebezpečím světa, co se skrývá všude. Prosíme o milost pro bezpočet bezbranných…

Celý příspěvek

Pouť pro pravdu popáté

Můžeme se ptát, jaký smysl má šlapat několik kilometrů krajinou s docela jinou duchovní tradicí (zdejší „zemičku“ v tomto smyslu formoval po staletí broumovský benediktinský klášter) a proč se při tom putování ptát po úsilí reformních osobností, jež jsou již šest set let po smrti. A přece nejspíš ano, když se takto sejdou lidé i z různých církví a letos pořádala broumovská náboženská obec toto putování na památku Mistra Jana Husa už popáté.
Naše pouť začíná pobožností v Husově sboru a v trase tzv. Jiráskovy cesty ji rozdělujeme řadou zastavení. Ta umožňují uvažovat nad určitými tématy, formovanými do výzev pro náš vlastní život.
Za průvodce na cestu jsme tentokrát zvolili M. Jeronýma Pražského. Seznámili jsme se přitom s jeho příběhem i charakterem, s jeho cestami za poznáním i s jeho podílem na snaze řešit krizi tehdejší církve i společnosti. A také s nelehkým rozhodováním na konci života. Právě Jeronýmovo rozhodnutí změnit jednání, jímž si chtěl zajistit záchranu, v obrácení se k pravdě života je i pro naše vlastní situace velmi inspirativní.
Po loňském, velmi žhavém putování bylo to letošní provázeno přívětivým počasím. A tak jsme po pěti hodinách došli opět do Broumova s pocitem, že je dobré slavit svátek pospolu a obrátit mysl k výzvám, jež nekončí v minulosti, ale týkají se každého z nás.
(JW)