Stalo se v Žamberku…

„Je čas plakat i čas smát se“

                                                                                                                                 Kazatel 3,4

Život často píše zajímavé scénáře. Na pátek 24.6. jsme měli už delší čas naplánovaný tradiční sborový táborák, kterým vítáme příchod léta a nadcházející školní prázdniny. Jenže necelé dva týdny před termínem nás po dlouhé nemoci předešel na věčnost náš milovaný duchovní, bratr a přítel Jan Evangelista Bohm. Poslední rozloučení bylo rodinou naplánováno právě na termín táboráku a my jsme stáli před otázkou, jestli je vhodné oslavovat ve stejný den, kdy našeho přítele vyprovodíme na poslední cestu. Nakonec jsme se rozhodli, že sám bratr Jan by byl určitě proti zrušení sborového táboráku, protože miloval děti, miloval společenství církve a měl vždy velikou radost, když se lidé scházejí v lásce a ve jménu Božím. A tak jsme táborák uspořádali a ukázalo se, že to bylo Pánem vskutku požehnané. Sešlo se nás víc jak tři desítky a náš sbor opravdu žil. Zejména velký počet dětí se postaral o to, že o nás věděli i lidé v okolí. Ale co? Jen ať vědí, že tu naše církev je a že nemusí sedět pouze v kostelních lavicích, ale že se dokáže bavit. Snad nejhezčí byl samotný závěr dne, protože jsme se zúčastnili spontánní dětské pobožnosti. A teď pozor! Nesloužil bratr farář, ale samotné děti, které se střídaly za kazatelnou a vyprávěly nám své oblíbené biblické příběhy. Odcházeli jsme s radostným pocitem, že semínka víry pro další generaci jsou zaseta. Člověk se přeci může kdykoliv během života rozpomenout, že tenkrát v Husově sboru to bylo fajn… A já navíc věřím, že bratr Jan o nás ten den nejen věděl, ale že jsme ho i potěšili.

Aleš Toman

Těšit jako matka…

Těšit…                                                                               Izajáš 66,13 (+ Žalm 131 + 2.K 1,4)

 

   „ Jako když někoho utěšuje matka,tak vás budu těšit.“ Tento text z Iz 66,13 je pro letošní rok pro mnohé církve heslem roku . Jak pěkně to zní: náš Bůh nás těší tak,jako to dělá dobrá matka.Možná nás trochu zarazí,že v bibli nenajdeme slova „těšit,útěcha“ tak často jak si myslíme.

   Dnes není žádnou zvláštností,když vidíme mladého tatínka s kočárkem nebo jak se stará o malé dítě. Někteří z nich využili možnosti a vzali si rodičovskou dovolenou. Za mých mladých let to nebývalo,byly takzvané mužské a ženské práce.Práce s malým dítětem byla starostí ženy.I když v 50.letech byly téměř všechny ženy zapojeny do pracovního procesu,čekala je doma další směna s vařením,úklidem,dětmi.Mužskou prací bylo –pokud byl muž šikovný- různé domácí opravy a pokud byly nějaké problémy s dětmi,jejich potrestání.Když se v církvi mluví o Bohu jako o Otci,mohli lidé podle svých zkušeností z dětství myslet na Boha jako na přísného soudce. Když pak feministky mluvily o Bohu jako o Matce, aby vyzdvihly také jiné Boží stránky,nastal problém.Bůh jako Matka?Něco tak nemožného?

   Bůh ale není ani muž ani žena.Bůh je Bůh. On jedná jinak nežli si dovedeme představit.V modlitbě Páně se modlíme „Otče náš“- Otče.Ježíš se modlil aramejsky „Abba“,což je spíš výraz pro dětsky něžné „tatínku“.Takové oslovení je hřejivé , mazlivé a důvěřivé.

   Útěcha,těšit.To je něco ,po čem toužíme a čeho se nám bohužel nedostává vždycky v dostatečné míře.Proto lidé hledají různé náhražky: jako malé děti mají měkoučké plyšáky,jako větší milují čokoládu,později přijde alkohol,tabák,drogy.

   Mít klid ,jistotu a pohodu,jako syté nakrmené dítě u své matky – to je krásná představa!O tom čteme v žalmu 131.Škoda,že nemůžeme být znovu dětmi .I když jsme dospělí,máme místo,kde se nám potěšení,útěchy a jistoty dostává.Nalézáme je v plnosti u Boha.To on nás těší jako matka,která své dítě miluje a odpouští mu ze své lásky víc,nežli si dovedeme představit.

Existuje krásný a slavný Rembrandtův obraz „Návrat marnotratného syna“ na motiv Ježíšova podobenství.Na tomto obraze klečí navrácený marnotratný syn před svým otcem.My vidíme synova záda.Otec vztahuje své ruce ,aby syna objal.Nádherná scéna odpuštění a lásky.Pokud si však pozorně obraz prohlédneme,něco nás zarazí.Ruce.Ten otec má divné ruce – jedna ruka je normální mužská ruka ,ale ta druhá je ženská!Co je to za nesmysl ?

   Není to žádná chyba,žádný omyl velkého malíře.Je to jeho vyznání.Otec na obraze představuje Boha a jeho dvě zvláštní ruce ukazují na dvě Boží strany –mužskou i ženskou.

   Bůh je Bůh.On nás potěšuje jako matka těší své dítě a dává nám za úkol těšit druhé. Apoštol Pavel to vyjadřuje v 2.listu ke Korintským : „ On nás potěšuje v každém soužení,abychom i my mohli těšit ty,kteří jsou v jakékoliv tísni,tou útěchou,jaké se nám samým dostává od Boha.“(2.K 1,4).

Máme těšit druhé,ale…někdy je to příliš těžké.Jak máme jeden druhého potěšovat? Slovy? Gesty? Beze slov?

Minulý týden jsem se zúčastnila setkání žen 3 zemí (ženy ze Saska,Polska a Čech) v německém Marienthalu.Tam jsme se letošním heslem –textem z Izajáše 66,13- také zabývaly.Měla jsem na starost mluvit o těšení a útěše.Ke konci jsem vyzvala přítomné ženy,aby vytvořily dvojice a čtvrthodinku se snažily potěšit druhou ze dvojice.Pak si měly poznamenat své pocity a otočit role-ta,která utěšovala,měla myslet na něco bolestného ze svého života a druhá ji měla těšit.Po půlhodince jsme se opět sešly a některé z žen-které chtěly-se s námi sdílely s tím,co zažily. Dvě Polky ,které se povrchně znaly minimálně rok a přijely vlakem ve stejném kupé,v té chvilce zjistily,že mají v mnohém podobné starosti,ale také to,že částečně mohou jedna druhé poradit a potěšit ji.V jiné dvojici byla jedna Němka a jedna Polka.Bez tlumočnice se nemohly domluvit,neovládaly jazyk té druhé.Velmi jsme se podivily,když se vrátily obě spokojené.Jedna řekla:když se podívám druhému člověku do očí,vidím tam radost nebo smutek.Když vidím smutek,zkusím potěšit-v tomto případě jen stiskem ruky a pohlazením.Pohled z očí do očí ukázal,že to nebylo prázdné gesto.

   Těšit můžeme dvěma způsoby.Tím prvním je – říci to,co tak často říkáme: „To bude dobré“.Je to ale laciná útěcha,nic nedává.Druhým způsobem je podepřít,dodat odvahu.

  • Ano,to je to,co máme dělat a co je naším úkolem.

Ježíš na otázku,co dělat,aby člověk dosáhl věčného života , vyprávěl podobenství o milosrdném Samařanovi a končil tím,čím i já chci dnes končit: „Jdi a jednej také tak!“

                                                                                                                     Alena Naimanová

 

Modlitby 26. týden, 27. června – 3. července 2016

26

První čtení: Izajáš 66,10-13

Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy. Toto praví Hospodin: „Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pronárodů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení.“

Hospodine, toužíme po radostném životě, ale ne vždy na dlouho se nás drží veselí. Potěšení v plných douškách tu bývá nestálé.

Věříme, že nás směřuješ do své náruče a víme, že už tady jsme Tebou hýčkáni, vždyť jsme jako Tvé malé děti.

Prosíme, ať je upokojena řeka našeho života vždy, když se rozvodní, prosíme i za pokoj a skutečnost lásky mezi lidmi…

Celý příspěvek

Zajímavá přednáška v České Třebové

V pondělí 13. 6. L.P. 2016 se v Husově sboru v České Třebové konala přednáška iráckého křesťana Dr. Salmana Hasana. Dr. Hasan se narodil do tradiční muslimské rodiny v Bagdádu, ale při studijním pobytu v Německu přijal víru v Ježíše Krista. Nyní cestuje po světě a vydává poutavé svědectví o příběhu svého života, který je díky křesťanské víře prodchnut vírou, nadějí a láskou. A to nejenom k souvěrcům, ale i k muslimům, protože jak bratr Salman říká: „muslimy milujme, ale buďme opatrní k islámu“. Přednáška se nesla v milém a přátelském duchu a setkala se s nadšeným přijetím napříč ekumenickým spektrem posluchačů.

DSCN9366DSCN9375DSCN9387

Modlitby 25. týden, 20. – 26. června 2016

25První čtení 1. Královská 19, 15-16. 19-21

Hospodin řekl Elijášovi: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel­ mechóly, za proroka místo sebe.“ Odešel odtud a našel Elíšu, syna Šáfatova, jak orá. Bylo před ním dvanáct spřežení a on sám při dvanáctém. Elijáš k němu přikročil a hodil na něj svůj plášť. Elíša opustil dobytek, rozběhl se za Elijášem a řekl: „Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou.“ On mu řekl: „Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil.“ Obrátil se tedy od něho, vzal spřežení dobytčat a obětoval je.

Pane, pověřuješ nás úkolem služby, každý tu službu má trochu jinou, ale to pověření je od Tebe.

Pomazal jsi nás a přehazuješ přes nás plášť milosti Ježíše Krista, a tak jsme ke službě oblečeni.

Prosíme, ať tolik nezapomínáme na to, co jsi pro nás učinil, ať se k Tobě vracíme a jdeme za Tebou tímto dnem až do konce.

Celý příspěvek

Modlitba

Milé sestry a milí bratři,

zamýšlíme se nad společenstvím Církve československé husitské a naše hledání jádra v identitě církve je také to, k čemu jsme byli povoláni. Každá generace je jinak směřována ve svém soustředění se na podněty života. Lidstvo bylo, je a bude v pohybu, proto také křesťanství nikdy nebylo stojatou vodou.

Kdosi řekl k současnému křesťanství poměrně často citovaný bonmot (snad dokonce Karel Rahner), že křesťan 21. století bude buď mystikem, nebo nebude vůbec. V souvislosti s tématem svého příspěvku jej parafrázuji: buď se budeme modlit (a to hodně), nebo nebudeme vůbec.

Potřeba modlitby pro člověka víry je podobná potřebě dýchání. Možná si tu potřebu člověk ne vždy jasně uvědomuje, někdy nám činí potíž se zatavit a pochopit, že se dusíme. Modlitba je nádech a výdech zároveň anebo jinak řečeno – jestliže život plyne jako voda, tak modlitba dává té vodě řečiště a udává směr. Modlitba nám dodává energii.

svíč

Celý příspěvek

Zemřel bratr farář Jan Evangelista Böhm

smutecni_oznameni_bohm_02

Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře na věky.“

Jan 11, 25-26a

V naději, kterou dává vzkříšený Ježíš Kristus, Vám oznamujeme, že v úterý 14. června L. P. 2016 ve věku 93 let ukončil svou pozemskou pouť náš bratr ve službě

Jan Evangelista Bӧhm

farář Církve československé husitské.

Působil v náboženských obcích:Hlinsko, Chrudim, Česká Skalice, Vysoké nad Jizerou a Žamberk.

Poslední rozloučení s bratrem farářemse bude konat
v pátek 24. června 2016 ve 13.00 hodin v Husově sboru v Žamberku.

Na zesnulého bratra faráře v modlitbách vzpomeneme v neděli 26. června 2016 ve všech sborech Královéhradecké diecéze Církve československé husitské.

Za účast v modlitbách jménem církve děkuje
Diecézní rada Církve československé husitské v Hradci Králové.