Tomáš Garrigue Masaryk, učitel a vychovatel

Tomáš Garrigue Masaryk, + 14. září 1937 – skromný článeček, který měl nebo možná ještě má vyjít v Českém zápase, týdeníku CČSH. Ale, kdo ví, vyjde-li. Tak „alespoň“ zde. Věnováno našemu I. prezidentovi! 🙂
Ps.: nechť slabší jazyková zdatnost autora článku neumenší velikost TGM! 🙂 
 
TGM, učitel a vychovatel
Letos si připomínáme 170 let od narození Tomáše Garrigua Masaryka. A 14. září 83 let od jeho úmrtí. Pro jednoho „tatíčka“, pro druhého „vzdělaného humanisty“, pro další „bořitele, ničitele a prznitele velikého Rakousko-Uherska“. Kým byl Masaryk ve
 
 
skutečnosti bylo probráno v celé řadě knih. I já se jím zabývám ve své k vydání připravované knize, která ponese název TGM a náboženství. Nicméně se poněkud zapomíná na to, zda a nakolik byl Masaryk učitelem. Buďme upřímní. Na střední škole nepochodil. Dle vlastních slov mu vadila přílišná roztěkanost a vnitřní nezralost mladých lidí, neboť pokud Masaryk učil, byl zároveň hluboce ponořen do svých myšlenek. Každé slůvko, každou větu, každou svou ideu několikrát „v hlavě převrátil“, než ji vyslal vstříc k mladým posluchačům. Svým přístupem k mladým lidem však vzbudil úžas. Byl vychován poměrně přísně v katolické zbožnosti i k úctě k autoritám. Ale od raného věku užíval však svého rozumu a s autoritami se střetával. Proto měl problémy na základní škole i na gymnáziu. O vysoké škole nemluvě. Když přišel vyučovat, jako čerstvý akademik na filozofickou fakultu v Praze, nalezl zde poněkud „zatuchlé“ prostředí poslucháren města, které sebe samo rádo vidělo jako „českou Vídeň“. Kolegové Masarykovi byli většinou starší, vážení muži, dbající na svou dobrou pověst a autoritu. Studenti před nimi museli smekat klobouky. To Masaryk nevyžadoval. Naopak, každému z mladých mužů (neb na fakultě studovali pouze chlapci) podal ruku, ba co více, nepřednášel tak, že by předčítal ze svých víceméně nesrozumitelných knih (tzv. „uspávači hadů“), ale živě komunikoval. A přemýšlel, ano, neváhal dokonce v diskusi se studenty prohlásit, že se mýlil. Klidně přiznal, že neumí na studentovu otázku odpovědět. Když si pak, i díky laskavosti své „americké ženy“ Charlotty začal zvát studenty domů na čaj, bylo zle. Tím, že Masaryk rozproudil debatu na závažná společenská témata (antisemitizmus, postavení žen ve společnosti, výuka mladých na školách, nutnost kriticky uvažovat o náboženství) rozhněval řadu mocných mužů. Z řad akademiků českých a rakouských (čti: „německých“) politiků. A tak na milého Masaryka padala ve Vídni jedna stížnost za druhou. Ustál je všechny a stal se oblíbeným pedagogem. Kupodivu, jeho charakter, ale i pověst posílil jeho boj s tupým antisemitismem české (potažmo rakousko-uherské, resp. evropské) společnosti. Když se zastal nebohého židovského muže Hilsnera, obviněného z vraždy Anežky Hrůzové, byl terčem fyzických útoků na ulici, ale i na katedře. Našlo se dost nacionalisticky „uvědomělých“ studentů, kteří mu spílali a haněli jej. Když pak jednoho dne nemohl hájit ani za katedrou svůj názor, neboť celá aula proti němu bouřila, napsal na tabuli výzvu, aby ten, kdo s ním nesouhlasí přišel k němu na katedru a disputoval s ním „face to face“. A byl klid! Další historie je známa. Masaryk se stal politikem evropského formátu a nemálo přispěl k tomu, aby po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie vznikla Československá republika. Nepřestal však být nikdy učitelem. Viděl v mladých lidech veliký potenciál, který je však nutno rozvíjet. Pod heslem:“Ve zdravém těle, zdravý duch!“ Masaryk se velmi mračil, když mladí holdovali alkoholu, pěstovali „tabakismus“ nebo se dopouštěli „pohlavní nevázanosti“. Proto doporučoval aktivní sport a především studium: věd humanitních, cizích jazyků, ale i věd exaktních. Miloval knihy, literaturu, převážně francouzskou, ruskou, anglickou i německou a vřele všem doporučoval četbu knih, samozřejmě nejlépe v rodném jazyce spisovatelově. A nikdy, ani když už byl velmi starým mužem nezapomněl, že mladý člověk potřebuje vidět vzor v lidech, kteří sází na přirozenou autoritu. Láska k člověku, vedení ke kritickému myšlení, studium, diskuse a obětavost učitele při cestě, na níž doprovází svého žáka. Nakonec obohatí jeden druhého. A stanou se přáteli. Idea vpravdě platónská, ale také lidská a rozumná. Kdo ji nepochopí, nepochopí ani mladé lidi, ani Masaryka, velkého učitele!
Martin Chadima – farář a pedagog

Pokračovat ve čtení „Tomáš Garrigue Masaryk, učitel a vychovatel“

Vernisáž výstavy Víra, naděje, láska ve Vysokém Mýtě

Výstava V-N-L ke 100 letům Církve československé husitské byla zahájena dnes ve Vysokém Mýtě. O historii i myšlence, jak a proč výstava vznikala krátce pohovořil bratr biskup Pavel Pechanec, následný koncert E. a J. Vedralových uvedl zdejší bratr farář Jiří Plhák. Výstava otevřena do 1. 10. 2020.

 

Slib ných členů diecézní rady

Na diecézní radě  8. září složili slib 4 její noví členové : bratři Petr Hurych, František Malina a Zbyněk Šafář a sestra Šárka Bažantová. Přejeme jim moudrost, nadhled a hodně Božího požehnání.

Volba a instalace biskupa Pavla Pechance

Po sedmiletém období byl opět v Královéhradecké diecézi Církve československé husitské volen biskup. Královéhradecká diecéze do sebe pojímá území Královéhradeckého, Libereckého a Pardubického kraje a biskup je zde volen duchovními a laiky diecéze. V sobotu 29. srpna 2020 byl na diecézním shromáždění zvolen biskupem Pavel Pechanec a v neděli 6. září byl patriarchou Církve československé husitské Tomášem Buttou do služby instalován. Slavnostní obřad proběhl v krásném Gočárově Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové, nevšední atmosféru dotvořil také Lukáš Pelc na kytaru a klávesy. Bohoslužby se účastnil biskupský a duchovenský sbor, pozvání přijali také hosté z univerzitních kruhů. Zdravici pronesl pan hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, který připomněl, že vznik České republiky úzce souvisí se vznikem Církve československé husitské a popřál církvi i naší zemi, abychom si byli vědomi cennosti své vlastní identity.

90 let Husova sboru Církve československé husitské v Heřmanově Městci

Husův sbor Církve československé husitské v Heřmanově Městci si dnes připomněl 90 let od svého vzniku. Při slavnostních bohoslužbách bratr biskup Pavel Pechanec zároveň pokřtil Matyáše Karla, bratr Martin Chadima přiblížil v přednášce T. G. Masaryk a náboženství téma své nově chystané knihy. Na závěr krásného dne zazpívalo pěvecké sdružení ReBelcanto. Setkání se účastnili zástupci ekumeny, bratr vikář Jiří Plhák, o historii sboru hovořil poslanec Marek Výborný. Kéž náboženskou obec v Heřmanově Městci, zdejší sestru farářku Alenu Tučkovou i bratra faráře Leoše Tučka provází požehnání ve všech časech…

Modlitby 38. týden, 14. – 20. září 2020

texty pro neděli 20. září 2020 – 16. neděle po svatém Duchu

První čtení z Písma: Jonáš 3, 10-4,6a (+6b-11)

Bůh viděl, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak. Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. Modlil se k Hospodinu a řekl: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil.“ Hospodin se však otázal: „Je dobře, že tak planeš?“ Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby.

            Pane, naše nastavení nás někdy směřuje do protestu a nespokojenosti.

            Tebe jímá lítost nad každým zlem a nás mnohdy válcuje směs emocí a zloby.

            Děkujeme, že nad Jonášem i námi vyrůstá z Tebe chladivý stín milosti a prosíme, zbavuj nás stále všech zbytečných plamenů. Pokračovat ve čtení „Modlitby 38. týden, 14. – 20. září 2020“

Modlitby 37. týden, 7. – 13. září 2020

texty pro neděli 13. září 2020 – 15. neděle po svatém Duchu

První čtení z Písma: Genesis 50, 15-21

Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili.“ Proto mu vzkázali: „Tvůj otec před smrtí přikázal: Josefovi řekněte toto: »Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.«“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: „Tu jsme, měj nás za otroky!“ Josef jim však odvětil: „Nebojte se. Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci.

            Hospodine, i nás někdy tíží svědomí, ne všechno naše jednání je vždy správné.

            Býváme jako Josefovi bratři, co se o sebe bojí a myslí především jen na sebe.

            Prosíme, zbavuj nás všech lží, promlouvej k našemu srdci, ať v Tobě nacházíme smíření.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 37. týden, 7. – 13. září 2020“